21 C 155/2023-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 501,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (se společností [právnická osoba], (dále jen„ poskytovatel úvěru“), která mu podle této smlouvy vyplatila úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. [právnická osoba], pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel: 4. [právnická osoba], jako věřitel a žalovaný jako dlužníkem uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na formuláři označeném jako Express Cash Nejrychlejší půjčka. Ve smlouvě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku 14 808 Kč (tj. úrok ve výši 770 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 738 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti poplatek ve výši 1 440 Kč). Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 14 splátkách po 1 062 Kč měsíčně. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru). 5. Žalovaný při sjednávání úvěru vyplněním formuláře společnosti [právnická osoba], sdělil kromě svých osobních údajů, že má příjem ze zaměstnání ve výši 14 400 Kč. Výdaje na bydlení a energie činí 6 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 000 Kč a splácí půjčky ve výši 800 Kč Celkem tedy měsíční výdaje činí 10 800 Kč. Použitelný měsíční příjem tak byl vypočten na částku 3 600 Kč. Zaškrtnul na formuláři, že žalovaný předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. (Zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne [datum]). 6. Žalovaný vrátil v hotovosti v hotovosti dne [datum] částku ve výši 1 062 Kč, dne [datum] částku ve výši 562 Kč, dne [datum] částku ve výši 562 Kč a dne [datum] částku ve výši minus 562 Kč, tj. celkem 1 624 Kč (Zjištěno z přehledu plateb). 7. [právnická osoba], jako postupitel postoupila pohledávku z této smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyni jako postupníkovi. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky společnost na žalobkyni oznámila [právnická osoba], žalovanému. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). 8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku). 9. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: 10. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí společnost [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 11. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na tuto smlouvu o úvěru se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud v dané věci zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech. Příjmy žalovaného si poskytovatel úvěru ověřil. Výdaje žalovaného poskytovatel úvěru neověřoval. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. 17. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (8 000 Kč – 1 624 Kč) do tří dnů podle § 160 zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 19. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).