21 C 182/2023-62 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 148 750,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum]. Výše sjednaného úvěrového rámce činila 147 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 205 136,44 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 112 483 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a požadovala po žalované zaplacení celé dlužné částky. Touto žalobou se pak domáhala zaplacení jistiny ve výši 144 994,51 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 055,73 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a dále příslušenství (úroků a úroků z prodlení). 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Před uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vlastností úvěru, dále vycházela z údaje, že žalovaná je svobodná, nevlastní byt nebo dům, nemá žádné děti, její příjem činí 21 000 Kč, příjem partnera pak 25 000 Kč, dále žalovaná splácí společnostem 14 000 Kč. A dále žalovanou prověřila ke dni [datum] v registru NRKI s odpovědí OK, v registru JAP PUJCKA s odpovědí OK, v ISIR s odpovědí klient nenalezen v externím systému, dále v registru [příjmení] s odpovědí OK a v registru MVCR s odpovědí ověřeno. (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti postupuje metodickým postupem za použití výkladu judikatury. (Posouzení úvěruschopnost klienta – metodika). Žalovaná měla v době žádosti o úvěr 3 existující splátkové dohody a jednu dohodu z kreditní karty. Celková výše měsíční splátky činila 14 044 Kč. Ke dni podání žádosti nedlužila žalovaná žádnou splátku. (Úvěrová zpráva – výpis z nebankovního registru). 4. Žalobkyně pak uzavřela prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa] se žalovanou jako klientem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] Smlouva obsahuje údaje o žalované, tedy že je svobodná a nemá žádné děti. Dále má střední vzdělání a bydlí ve vlastním domě/bytě, její příjmy činí 21 000 Kč měsíčně čistého a příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč s tím, že žalovaná je zaměstnaná od srpna 2015. Dále podle této smlouvy uzavřeli účastníci revolvingový úvěr. Výše úvěrového rámce byla sjednaná na 20 000 Kč, roční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 19,88 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 22 154 Kč, přičemž výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 2,69 % z úvěrového rámce, tj. 538 Kč Součástí smlouvy bylo sjednáno pojištění, označené jako pojištění schopnosti splácet, balíček pojištění MAX+. Měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Podle smlouvy pak výše prvního čerpání úvěru 20 000 Kč měla být čerpána na účet klienta č. [bankovní účet] Smlouvu podepsala žalovaná prostřednictvím kódu [číslo] zaslaného přes SMS. (Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] úvěrové podmínky – revolvingový úvěr). Žalovaná čerpala první úvěr podle této smlouvy ve výši 20 000 Kč bankovním převodem dne [datum], celkem pak žalovaná čerpala na tento revolvingový úvěr jistinu ve výši 205 136,44 Kč a ve splátkách zaplatila celkem 112 483 Kč (Výpis čerpání splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky úvěru. (Výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a podací arch ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podání žaloby k zaplacení dlužné částky ze smlouvy [číslo] (Předžalobní výzva z [datum] a podací arch z [datum]). 5. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V dané věci žalobkyně, pokud jde o příjmy a výdaje žalované, vycházela pouze z tvrzení žalované o svých příjmech a příjmech partnera. Tyto příjmy však žalobkyně neověřovala. Dále pak nezjišťovala ani výdaje žalované. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 8. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (205 136,44 Kč – 112 483 Kč). A současně uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalované s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalované soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).