21 C 219/2023-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 32 963 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, resp. žalovaný čerpal částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaný dosud zaplatil částku 400 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako poskytovatel úvěru se žalovaným jako zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru. Za žalobkyni smlouvu sjednal zprostředkovatel úvěru [jméno] [příjmení]. Podle smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému úvěru ve výši 30 000 Kč, a to tak, že z této částky bude částka ve výši 2 500 Kč vyplacena jako provize zprostředkovateli úvěru a zůstatek bude vyplacen žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 39 930 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,37 % ročně. (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] úvěrové podmínky). Před poskytnutím úvěru sdělila žalobkyně informace o spotřebitelském úvěru. (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně dále před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace o svých příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že není proti jeho osobě zahájeno ani vedeno exekuční řízení, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, splátky úvěrů činí 6 000 Kč a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí 3 000 Kč, přičemž jeho příjmy činí 27 000 Kč měsíčně. (Čestné prohlášení o závazcích spotřebitele). Žalobkyně pak dále ověřovala úvěruschopnost žalovaného dotazem na příslušné evidence. (výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku). Žalobkyně pak ověřovala příjmy žalovaného. (výpis z účtu žalovaného za březen 2020, výplatní páska za březen 2020 a únor 2020). Žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši 27 500 Kč (potvrzení o provedení transakce a sdělení Komerční banky). A dále žalobkyně zaslala dne [datum] na účet zprostředkovatele úvěru [jméno] [příjmení] částku 2 500 Kč (Potvrzení o provedení transakce). Žalovaný na tento úvěr zaplatil žalobkyni pouze částku 400 Kč ([příjmení] smlouvy). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky. (upomínky ze dne [datum] a [datum]). Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila. Výdaje žalovaného však žalobkyně neověřovala. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (30 000 Kč - 400 Kč). A současně uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 7. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 319 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 649 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 330 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).