21 C 259/2023-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 21 150 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši 21 000 Kč. Původní věřitel pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně pak v doplnění žaloby tvrdila, že žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh písemně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalovaný jako zákazník a společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Podle této smlouvy se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 23 000Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 690 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 41 400 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti – Fajnpůjčka [číslo] ze dne [datum]). Před uzavřením této smlouvy žalovaný vyplnil formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. A dále uvedl, že má příjem ve výši 47 292Kč a výdaje ve výši 36 257Kč, z toho výdaje na bydlení činí 8 800 Kč, osobní výdaje ve výši 20 000Kč, a dále splátky úvěru předchůdce žalobkyni ve výši 7 457Kč (karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr, Fajn půjčka). Žalobkyně a původní věřitel uzavřeli smlouvu, podle které původní věřitel převedl pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek). Původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podací lístek). Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaný4 k zaplacení dlužné částky. (Předžalobní upomínka ze dne [datum], poštovní podací arch). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle smlouvy uzavřené ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalobkyně proto byla oprávněna k podání této žaloby. Žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru upravenou v § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud v dané věci zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech a výdajích. Příjmy ani výdaje žalovaného původní věřitel neověřil. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (23 000 Kč - 21 000 Kč). A současně uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).