21 C 261/2023-73 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 34 796,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným v internetovém bankovnictví dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaný dosud zaplatil částku 24 456 Kč. Dále tvrdila, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr čerpal částku 11 056,70 Kč a dosud vrátil pouze částku 8 034,45 Kč. Před poskytnutím obou úvěrů ověřila žalobkyně příjmy žalovaného, které uvedl ve výši 24 323 Kč a 24 911 Kč, což žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí. Dále žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do přístupných rejstříků a zjistila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného v CBCB, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. V žádosti žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 0 Kč a nájemné platí ve výši 3 500 Kč, resp. 5 900 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalobkyně jako úvěrující banka uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným klientem dne [datum] smlouvu o úvěru. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a vést tento úvěr na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách po 975 Kč (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ceníku). Žalovaný čerpal úvěr dne [datum] ve vši 30 000 Kč a na tento úvěr zaplatil žalobkyni v nepravidelných splátkách částku 24 456 Kč (zjištěno z listiny označené jako podklady pro soudní řízení). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. (Zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne [datum], rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] a výzvy před podáním žaloby ze dne [datum]). Žalobkyně dále jako úvěrující banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Podle této smlouvy se banka zavázala poskytnou žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 10 000 Kč s možností opakovaného čerpaní splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně. Tento úvěr žalobkyně poskytla jako svůj produkt„ Peníze na klik – standard“ a žalovaný se zavázal splácet úvěr v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 300 Kč (Smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný čerpal na úvěr založený dne [datum] částku ve výši 11 056,70 Kč a do zesplatnění uhradil 8 034,45 Kč (Zjištěno z listiny označené jako podklady pro soudní řízení). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek. (Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] a podacích archů). Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. (Zjištěno z výpisů za měsíc leden 2020 až červen 2020, výpisu za červenec až září 2019 a výpisu za měsíc listopad 2019 a prosinec 2019). Z těchto výpisů soud rovněž zjistil, že zůstatek žalovaného byl každý měsíc záporný. 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na tyto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech a výdajích. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila podle příchozích transakcí na účet žalovaného. Žalovaným tvrzené výdaje žalobkyně dostatečně nezjistila ani neověřila. Ačkoli z transakcí na účtu žalovaného v posledním roce před poskytnutím úvěru v červenci 2020 je zřejmé, že zůstatek na účtu žalovaného byl každý měsíc záporný. 6. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 5 544 Kč (tj. 30 000 Kč - 24 456 Kč) a 3 022,25 Kč (tj. 11 056,70 Kč – 8 034,45 Kč). A současně uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).