21 C 270/2023-88 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 76 545,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši 175 127,31 Kč. Původní věřitel pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalovaný jako úvěrovaný klient a společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující banka, uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Podle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který povede na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách po 2 412 Kč (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky, ceník). Účastníci uzavřeli tuto smlouvu na základě žádosti žalovaného o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí 15 727 Kč a splácí úvěry ve výši 3 124 Kč (Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum]). Úvěrující banka pak poskytla žalovanému informace o úvěru. Úvěr se banka zavázala vyplatit převodem na účet určený žalovaným nejpozději do [datum] (Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací). A vyhodnotila žádost žalovaného o úvěr tak, že úvěr lze poskytnout, přestože žalovaný uvedl výdaje ve výši 2 000 Kč, stanovila banka jeho životní výdaje na částku 6 144 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky, zjistila banka dotazem na CCB a vlastních systému, že v době žádosti měl žalovaný kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 833 Kč a úvěr pro fyzické osoby se splátkou 2 102 Kč (Posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalovaný zaplatil na úvěr částku 175 127,31 Kč (Zjištěno z tvrzení žalobkyně a z listiny označené jako podklady pro soudní řízení). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc únor 2017 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 16 831 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za předcházející období bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání či nemocenských dávek. Současně měl žalovaný na tomto účtu povolené přečerpání – kontokorent až do výše 10 000 Kč. Zejména pak bylo zjištěno, že žalovaný s prostředky na účtu nakládal tak, že měl na konci měsíčního účtovacího období na tomto účtu záporný zůstatek. (Výpisy z osobního účtu žalovaného za březen 2016 až leden 2017). [příjmení] vyzývala žalovaného k zaplacení splátek podle smlouvy o úvěru. (Výzva ze dne [datum]). Následně pohledávku postoupila žalobkyni. (Smlouva o postoupení pohledávek, příloha [číslo] seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Výše provedenými důkazy však žalobkyně neprokázala, že původní věřitel vyplatil žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. 5. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle smlouvy uzavřené ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalobkyně proto byla oprávněna k podání této žaloby. 6. Žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru upravenou v § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v dané věci zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech, které ověřil. Výdaje žalovaného však původní věřitel neověřoval, přestože žalovaný uvedl své výdaje pouze ve výši 2 000 Kč, což však neodpovídalo skutečným pohybům na účtu žalovaného za dobu před poskytnutím úvěru. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr zaplatil již 175 127,31 Kč, což je více, než kolik činila výše sjednané jistiny úvěru (150 000 Kč - 175 127,31 Kč). Žalobkyni tak nevznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny, jak uvedeno výše. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobě pak soud nemohl vyhovět ani proto, že žalobkyně v řízení neprokázala, zda a kdy byl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč skutečně vyplacen. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).