21 C 282/2023-62 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 968 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru prostřednictvím webových stránek [webová adresa], podle které vyplatila žalované úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Žalovaná dosud zaplatila částku 23 548 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnou úvěr žalované ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni vrátit spolu s poplatkem, tedy zaplatit celkem částku 41 280 Kč, a to ve 24. měsíčních splátkách. Výše jednotlivých splátek byla uvedena ve splátkovém kalendáři. Úvěr se žalobkyně zavázala vyplatit na účet uvedený ve smlouvě a to účet č. [bankovní účet] Smlouvu žalovaná podepsala elektronickým kódem [číslo] zaslaným prostřednictvím SMS zprávy na telefon č. [tel. číslo] (Smlouva o úvěru). Na tento účet uvedený ve smlouvě (a vedený na jméno žalované) vyplatila žalobkyně částku 30 000 Kč dne [datum] prostřednictvím platební brány ThePay. (Sdělení banky a potvrzení o provedené platbě). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila totožnost žalované z občanského průkazu. (Kopie občanského průkazu žalované) A ověřila účet žalované, ze kterého žalovaná zaslala dne [datum] na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč (Opis výpisu proplacení smlouvy). Před poskytnutím úvěru žalobkyně poskytla žalované nezbytné informace o úvěru. (Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalované ověřila žalobkyně postupem podle své metodiky, tedy zjištěním údajů o žalované a ověřením žalované ve veřejně dostupných registrech. (Posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika). Žalobkyně tedy vycházela z informací sdělených žalovanou. Žalovaná sdělila, že má dvě děti a příjem ve výši 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. Jiným společnostem splácí celkem 9 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně dne [datum] ověřila žalovanou v registrech, a to v registru ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS. A na základě učiněných zjištění dospěla žalobkyně k závěru, že úvěr lze žalobkyni poskytnout. (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta). Žalovaná nesplácela úvěr podle sjednaných splátek. (Výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum], výzva ke splacení celé půjčky ze dne [datum]). Žalovaná v nepravidelných splátkách zaplatila žalobkyni celkem částku 23 548 Kč (Výpis čerpání, splátek a úhrad). Dále žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne [datum] (Předžalobní výzva ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované o svých příjmech a příjmech domácnosti. Příjmy žalované ani příjmy domácnosti žalobkyně neověřila. Výdaje žalované a její domácnosti žalobkyně nezjišťovala a ani neověřovala. 6. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaná je povinna vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (30 000 Kč - 23 548 Kč). A současně uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalované soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).