21 C 328/2022-119 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“), dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 13 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a poskytovatelem úvěru, podle kterého se poskytovatel úvěru zavázal vyplatit žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, a to převedením na bankovní účet klienta sdělený k žádosti na úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč od [datum] Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek původního věřitele na [webová adresa] (Zjištěno z obchodních podmínek a informací o úvěru). Na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka ve výši 4 000 Kč a dne [datum] částka 9 000 Kč od poskytovatele úvěru. (Zjištěno ze sdělení banky). Žalovaný nesplácel revolvingový úvěr podle smlouvy řádně a včas. (Zjištěno z platebních informací: výpisu z účtu). Poskytovatel úvěru pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru postoupil společnosti [právnická osoba] (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek). [právnická osoba] dále postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou a současně žalovanému oznámil, že byla pohledávka postoupena. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. Žalobkyně v řízení netvrdila, jakým způsobem byla posouzena původním věřitelem/poskytovatelem úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a neoznačila k tomu žádné důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouva je tedy neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny. Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 14. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 1 000 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.