21 C 441/2022-103 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 794,08 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 9 749,46 Kč. Žalovaný vrátil částku ve výši 11 269 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a poskytovatelem úvěru, podle kterého se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit v minimální splátce 5 % z výše úvěrového rámce. Další podmínky úvěru byly upraveny v obchodních podmínkách (zjištěno z produktových podmínek revolvingového úvěru a všeobecných podmínek). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného z informací a údajů sdělených žalovaným o svých příjmech a výdajích, přičemž žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 18 703 Kč, čistý příjem domácnosti činí 40 000 Kč a ostatní nebytné měsíční náklady činí 0 Kč. Dále byla zjištěna úvěruschopnost lustrací žalovaného ve veřejně dostupných registrech (Zjištěno ze žádosti o smlouvu, vyjádření k procesu úvěruschopnosti). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 9 749,46 Kč a v nepravidelných splátkách vrátil 11 269 Kč (zjištěno z měsíčních výpisů z účtu ke kreditní kartě [číslo]) Žalovaný nesplácel podle smlouvy řádně a včas. (Zjištěno z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne [datum]). Poskytovatel úvěru pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty postoupil žalobkyni. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky z [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 9. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 11. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy žalovaného byly ověřeny. Výdaje žalovaného však nebyly nijak ověřeny. 12. Uvedenou smlouvu soud proto shledal podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalovaný již vyplacenou jistinu splatil. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.