21 C 74/2023-42 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 36 399,19 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], podle které měla žalovaná načerpat částku ve výši 34 978 Kč. Žalovaná však dosud vrátila pouze částku ve výši 372 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků zjištěním kreditního skóre žalované, a to posouzením příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu označenou jako Šikovný účet č.: [číslo] Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ale číselný kód [číslo]. Ve smlouvě žalovaná prohlásila, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti činí 2 000 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje ujednání o revolvingovém úvěru a platebních službách. Úvěrový rámec byl sjednán na částku 34 800 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %. První čerpání peněžních prostředků ve výši 14 459 Kč bylo ve smlouvě sjednáno na zaplacení zboží iPhone 12 [příjmení] (černý), a to v 72 měsíčních splátkách po 372 Kč, při úrokové sazbě 22,62 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila 26 784 Kč. Přílohou smlouvy byly obchodní podmínky ke smlouvě o platebních službách a používání platební karty. (Zjištěno ze smlouvy – šikovný účet a obchodních podmínek). Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalovaná čerpala první peněžitou částku dne [datum] ve výši 14 459 Kč Celkem žalovaná načerpala úvěr ve výši 34 978 Kč, zaplatila však pouze jednu splátku ve výši 372 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru písemnou upomínkou (zjištěno z upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, když hodnotila výši úvěru, s osobními údaji o žalované a finančními údaji o žalované, přičemž vycházela z tvrzení žalované, že má příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně, příjem partnera činí 2 000 Kč měsíčně a splácí jiným společnostem 1 000 Kč. Současně prověřila žalovanou v dostupných registrech [příjmení], NRKI apod. (zjištěno z potvrzení o provedení bonity klienta ze dne [datum]). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovanou ohledně příjmů. Příjmy žalované však ověřeny nebyly. Výdaje žalované pak nebyly nijak zjištěny ani ověřeny. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (34 978 Kč - 372 Kč). Soud pak uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovanou s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 912 Kč, přičemž tato částka představuje 52,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 456 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 399,19 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.