24 C 112/2019-109 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 4. 2019 se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], posledně bytem [bydliště], zemřelé dne [datum]. Žalobce tvrdil, že jeho matka [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum], jej na základě závěti a prohlášení o vydědění, sepsaných notářským zápisem u JUDr. [jméno] [příjmení], notářky, pod sp. [značka] ze dne [datum], vydědila. Jako důvod vydědění v této listině uvedla, že ke dni sepsání listiny o vydědění žalobce neprojevoval o ni více jak tři roky zájem, který by jako potomek projevovat měl, zejména, že zůstavitelce přes její špatný zdravotní stav neposkytoval žádnou pomoc ani péči. Dále uvedla, že ve vztahu k ní a jejímu majetku se zachoval zavrženíhodným způsobem. Součástí listiny o vydědění ze dne [datum] je závěť, ve které matka veškerý svůj majetek přenechala svému manželovi [jméno] [příjmení]. Jinou listinu o pořízení pro případ smrti matka nezanechala. Jelikož závětní dědic [jméno] [příjmení] matku předemřel, a to dne [datum], bylo v řízení o pozůstalosti zjištěno, že dědictví připadne státu. Ačkoliv žalobce žije dlouhodobě v Německé spolkové republice, tak po celou dobu s matkou udržoval kontakt, a to jak korespondenčně, tak i telefonicky. Zejména poté, kdy měl hovory do České republiky a do Polska levnější, matce často telefonoval. Až do matčiny smrti v roce [rok] matku dle svých možností, minimálně jednou až dvakrát ročně, v jejím bytě spolu se svou manželkou [jméno] [celé jméno svědka] třemi syny navštěvoval, a to zpravidla o Vánocích a Velikonocích. Jelikož matka shromažďovala v bytě věci pro dobročinné účely, nespali v matčině bytě, ani se tam nestravovali. Bydleli u rodičů manželky ve [anonymizováno] v Polsku a za matkou žalobce jezdili. Při návštěvách matku a jejího manžela vždy pozvali na oběd do restaurace, navštěvovali hroby a byli jí nápomocni ve všem, co potřebovala. Z Německa matce vozili dárky a léky. Matka byla ráda, že vidí své vnuky, oblíbila si zejména nejmladšího vnuka [jméno]. Matka byla se vztahy spokojená a nikdy žalobci nevyčetla jeho chování. Žalobce se vůči matce nikdy ničeho zavrženíhodného nedopustil. Matku k sobě do Německa opakovaně zval, ale nechtěla přijet. Důvod vydědění uvedený v listině o vydědění dne [datum] neodpovídá skutečnosti. Není pravdou, že ke dni sepsání listiny o vydědění neprojevoval o matku více jak tři roky zájem, který by jako potomek projevovat měl, zejména že matce přes její špatný zdravotní stav neposkytoval žádnou pomoc ani péči a že ve vztahu k matce a jejímu majetku se zachoval zavrženíhodným způsobem. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že zůstavitelka vydědila žalobce na základě závěti a prohlášení o vydědění sepsaných notářským zápisem dne [datum] u notářky JUDr. [jméno] [příjmení]. Uvedená listina tak byla sepsána v režimu zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 a byly zde uvedeny důvody vydědění odpovídající dikci § 469a odst. 1 písm. a) a b) zmíněného zákona. Zůstavitelka v listině uvedla, že vyděďuje žalobce a všechny jeho potomky, a to z toho důvodu, že po dobu více jak 3 let o ni neprojevoval zájem, jaký by jako potomek projevovat měl, a přes její špatný zdravotní stav jí neposkytoval žádnou pomoc a péči a navíc se k ní a jejímu majetku zachoval zavrženíhodným způsobem. Žalobce rozporuje platnost důvodů vydědění s odkazem na to, že i když dlouhodobě žil v Německé spolkové republice, s matkou po celou dobu udržoval kontakt, ať už telefonicky, korespondenčně nebo návštěvami podle možností žalobce, minimálně však jednou až dvakrát ročně. Na podporu svých tvrzení rovněž předložil několik fotografii, které nejsou datovány, přičemž se lze domnívat, že byly pořízeny pouze ve třech časových okamžicích a jiný kontakt mezi zůstavitelkou a žalovaným neprokazují. Žalovaný má za to, že pokud zůstavitelka ze svého pohledu vnímala, že o ni žalobce neprojevuje opravdový zájem, a to dokonce tak intenzivně, že učinila vydědění formou notářského zápisu, pak nelze takové jednání zůstavitelky chápat jinak než, že nejen ze svého subjektivního pohledu byla přesvědčena o důvodnosti vydědění, ale také z objektivního hlediska důvody, které uvedla, byly skutečně naplněny a odpovídaly citovanému ustanovení občanského zákoníku. Ze strany zůstavitelky se při vydědění nejednalo o nějaké unáhlené jednání, učiněné například pod vlivem okamžitých emocí, ale naopak zjevně zůstavitelka jednala uváženě, s rozmyslem a projevila svou skutečnou vůli. To vyplývá ze skutečnosti, že za účelem sepisu závěti a vydědění si musela předem sjednat schůzku s notářkou, prohlášení sepsala formou veřejné listiny a za sepis notářského zápisu také zaplatila. Zůstavitelka byla v té době mentálně naprosto v pořádku, učinila vydědění tak, jak skutečně chtěla. Žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 295/10, kdy podle Ústavního soudu je třeba také u jednostranných právních úkonů (bez zřetele, zda jsou adresované či neadresované) respektovat na prvním místě projev vůle zůstavitele. Žalovaný dovozoval, že platnost důvodů vydědění je nutno posuzovat ke dni učinění prohlášení o vydědění a k případnému následnému jednání žalobce nelze přihlížet a že důležitá je v prvé řadě autonomie vůle zůstavitelky, která mohla kdykoliv za svého života, ať už závěť či prohlášení o vydědění změnit. Pokud tak zůstavitelka neučinila, je zřejmé, že ani v následném období nepovažovala jednání žalobce za takové projevení opravdového zájmu, který by jako potomek o ni projevovat měl. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], byla výrokem I. žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], posledně bytem [bydliště], zemřelé dne [datum], zamítnuta. Výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu. Soud dovodil, že důvod vydědění, a to že o zůstavitelku žalobce neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, se nepodařilo žalobci vyvrátit. K odvolání žalobce byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, č. j. [spisová značka], rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že bylo-li učiněno prohlášení o vydědění do 31. 12. 2013 a zůstavitel zemřel po 1. 1. 2014, posoudí se platnost takového prohlášení podle právních předpisů účinných ke dni pořízení, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Jestliže bude prohlášení o vydědění podle dosavadní právní úpravy neplatné, bude nezbytné posoudit jeho platnost podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“). Závěr o neplatnosti prohlášení o vydědění tak bude možné učinit jen v těch případech, kdy právní jednání zůstavitele bude neplatné jak podle dosavadních právních předpisů platných a účinných v době, kdy k prohlášení došlo, tak podle o. z. V posuzované věci jiné důvody vydědění, než uvedené v listině o vydědění, nebyly tvrzeny, bylo proto zapotřebí zabývat se jejich naplněním ke dni učinění tohoto úkonu a nikoli případnými dalšími důvody vydědění až ke dni smrti zůstavitele. Žalobce dosáhne úspěchu za předpokladu, že prokáže neexistenci důvodů vydědění ke dni sepisu listiny o vydědění (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1777/2019, ze dne 27. 9. 2019). Důvody vydědění však bude nutné podřadit zákonným důvodům vydědění v o. z. (§ 3069). Krajský soud uložil okresnímu soudu vyzvat žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k jednotlivým důvodům vydědění. 4. Žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], doplnil žalobu, co se týče projevování zájmu žalobce o zůstavitelku, tak, že žalobce byl se zůstavitelkou v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu, poté co se odstěhoval do Německa, byl osobní kontakt téměř zcela vyloučen, neměl finanční prostředky na cestu, telefonoval dvakrát, třikrát měsíčně. Zůstavitelka nevyžadovala časté návštěvy, nikdy nehovořila o tom, že potřebuje od žalobce nějakou pomoc z důvodu jejího zdravotního stavu. Nějakou dobu žalobce posílal zůstavitelce z Německa balíčky s potravinami. Několikrát ji pozval na návštěvu k sobě do Německa, což odmítala, neboť se bála nepohodlné cesty. 5. Žalovaný v rámci svého stanoviska k doplnění žaloby uvedl, že vyjádření je pojato z hlediska běhu času obecně, a tak nelze dovodit, ke kterému konkrétnímu časovému období se vztahuje, když žalobce pouze uvádí, že uvedené tvrzení platí pro období od jeho sňatku do smrti zůstavitelky. Žalobce již před odchodem do Spolkové republiky Německo v roce 1989 žil v Polsku, jeho osobní styky s matkou byly i v této době velmi řídké a posléze až do roku 1994 zůstavitelku vůbec osobně nenavštívil. Tvrzení o telefonických hovorech se zůstavitelkou vyplývá pouze z žalobcova vyjádření a jinak prokazováno není. Je zjevné, že po roce 1989 došlo k úplnému přerušení osobního kontaktu mezi ž