28 C 26/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byl žalovaný zavázán zaplatit jí částku 13 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 520,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 900 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 4. 1. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč v pravidelných 31 týdenních splátkách po 500 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 16. 8. 2005. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 25. 6. 2005, žalovaný uhradil celkem 1 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. 3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. [jméno] [příjmení], která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením a uvedením čísla smlouvy) pod položkou [číslo]. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán žalovanému dne 1. 2. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o půjčce [číslo] na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 4. 1. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5 500 Kč, to vše v 31 týdenních splátkách, ve výši 500 Kč, přičemž 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. V zákaznické kartě podepsané je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč, je zaměstnán v horském hotelu [příjmení] s čistým měsíčním příjmem 8 500 Kč, má další příjmy ve výši 5 000 Kč. K jeho pravidelným měsíčním výdajům patří inkaso ve výši 2 966 Kč + 400 Kč, telefon ve výši 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 7 866 Kč. V rubrice ověřené dokumenty jsou označena políčka občanský průkaz, pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 26. 11. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 12. 11. 2021. Z výpisu ze statických dat České národní banky (databáze časových řad ARAD) bylo zjištěno, že v období leden 2005 byla výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu 14,70 % ročně, nejvyšší úroková sazba byla u typu úvěru kreditní karty, a to 21,18 % ročně. 5. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 6. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 7. 3. 2006, dále jen„ obč. zák.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. 14. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 15. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou ze dne 4. 1. 2005 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ujednanou částku jako předmět půjčky. Ve smlouvě sjednaný poplatek ve výši 5 500 Kč pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Výši sjednané úplaty soud hodnotil korektivem dobrých mravů dle § 3 obč. zák., v smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu představuje poplatek ve výši 5 500 Kč za poskytnutí jistiny ve výši 10 000 Kč na dobu 31 týdnů úroky ve výši cca 89 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 21,18 % ročně, přičemž průměrná sazba činila 14,70 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje více než šestinásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních ú