130 C 16/2024 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka , jméno FO, , s. r. o. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 10,35 %. V důsledku porušení smlouvy žalovaným původní věřitelka ke dni , datum, úvěr zesplatnila a od smlouvy odstoupila. Smlouvou ze dne , datum, původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh , částka, . Po postoupení žalovaný uhradil , částka, . Celkem žalovaný uhradil , částka, . Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalovaného, že je svobodný, nikoho neživí, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník s příjmem , částka, měsíčně, přičemž příjem domácnosti činí , částka, měsíčně, nemá žádný úvěr v koncernu , jméno FO, a v registru NRKI a BRKI má závazky ve výši , částka, . Zohlednila pravidelné výdaje žalovaného v podobě nákladů na bydlení a zajištění životních potřeb, přičemž vycházela z právních předpisů a údajů sdělených žalovaným k velikosti své domácnosti a počtu vyživovaných osob. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, zahrnujícího provizi, náhradu administrativní práce a nákladů spojených s ukončením fixace úvěrových zdrojů, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení.2. Žalovaný se bránil tím, že onemocněl rakovinou a v důsledku toho nebyl schopen úvěr splácet, ani auto vrátit. , jméno FO, bylo nepojízdné a nepoužívané.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , splátkového kalendáře a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou , jméno FO, , s. r. o. zastoupenou prodejcem , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, . Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, za účelem úhrady kupní ceny vozidla tov. zn. Dacia, model Logan, typ 1,4 LS Arctica, který byl vyplacen na účet prodávajícího. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 34,74 % ročně v 72 měsíčních splátkách včetně pojištění v celkové výši , částka, . Počínaje , datum, a konče , datum, .4. Z neoznačené listiny s vysvětlením, jakým způsobem byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, se screeny žádosti o úvěr a údaji o splátkách dle NRKI/BRKI a matričního listu klienta, soud zjistil, že původní věřitelka vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, tedy že žalovaný pracuje jako dělník s měsíčním příjmem ve výši , částka, u zaměstnavatele , právnická osoba, ., a to na dobu neurčitou, je ženatý, celkový příjem domácnosti činí , částka, . Byla provedena kontrola dokladů žalovaného, kontrola žalovaného v registrech, byl zkontrolován zaměstnavatel žalovaného i kupované vozidlo. Přihlíželo se k výdajům žadatele, a to nákladům na bydlení a zajištění životních potřeb podle relevantních právních předpisů a informací žalovaného o velikosti jeho domácnosti a počtu vyživovaných osob.5. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že původní věřitelka dne , datum, vyhotovila odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s účinností ke dni , datum, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s tím související dohody ze stejného dne, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Výzva byla odeslána , datum, .8. Z faktur, jimiž původní věřitelka účtovala žalovanému smluvní pokuty, dlužnou částku po zesplatnění a dlužné úroky, seznamu vydaných faktur a listiny označené pohyby na bankovních účtech, výsledného vyúčtování úvěrové smlouvy, upomínek a přehledu neuhrazených faktur, soud nečinil žádná skutkově a právně významná zjištění.9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , jméno FO, , s. r. o. a žalovaným dne , datum, . Na jejím základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, za úrok 34,74 % ročně, který se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce v 72 měsíčních splátkách, v nichž byla zahrnuta i splátka pojistného, ve výši , částka, . Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, pouze náhled do svého online systému s matričním listem obsahujícím žalovaným sdělené a původní věřitelkou zkontrolované údaje z dostupných registrů a vysvětlení, jak bylo při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet postupováno. Původní věřitelka vycházela ze sdělení žalovaného, že jeho jediným příjmem je mzda ve výši , částka, měsíčně a že dohromady má jeho domácnost příjem ve výši , částka, . Z předložených listin nebylo prokázáno, že by příjmy žalovaného původní věřitelka ověřovala. Ve vztahu k výdajům bylo naopak zjištěno, že vycházela z právních předpisů stanovících (patrně minimální) částku výdajů na bydlení a živobytí předpokládaných státem. K pochybnostem o bonitě žalovaného měl původní věřitelku vést nízký příjem žalovaného. Původní věřitelka tak dle názoru soudu jednala v rozporu s pravidlem zodpovědného úvěrování a smlouvu o úvěru tak posoudil jako neplatnou podle posledně citovaného zákonného ustanovení. Protože na základě neplatné smlouvy žalovaný uhradil původní věřitelce a následně i žalobkyni celkem , částka, , byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.