130 C 68/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla na základě smlouvy ze dne , datum, postoupena pohledávka původní věřitelky , právnická osoba, vzniklá z titulu podnikatelské zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdila, že smlouva mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena elektronickým stykem na dálku. Žalovaný se zavázal uhradit 9 měsíčních splátek ve výši , částka, , celkem , částka, , z toho vyplývá, že poplatek za poskytnutí zápůjčky (úrok) činil , částka, . Zápůjčka takto měla být splacena do , datum, . Dále byl žalovaný povinen zaplatit původní věřitelce 6 smluvních pokut po , částka, za prodlení s platbou podle čl. 3. 2. smlouvy, poplatek za nedodání smlouvy ve výši , částka, podle čl. 3. 9. všeobecných obchodních podmínek, poplatek za zesplatnění ve výši , částka, podle čl. 5. 7. všeobecných obchodních podmínek a náklady vymáhání ve výši , částka, podle , právnická osoba, . smlouvy. Celkem činil dluh , částka, . Žalovaný uhradil původní věřitelce , částka, . Žalobkyně také v omluvě z jednání navrhla, aby soud, pokud dospěje k závěru, že smlouva je z důvodu neurčitosti neplatná, posoudil nárok žalobkyně z hlediska bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne , datum, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně svou neúčast omluvila a žalovaný se bez omluvy, ač řádně a včas předvolán, nedostavil.3. Ze smlouvy označené jako Smlouva o podnikatelské zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, a z výpisu z účtu majitele , právnická osoba, č. , č. účtu, pořízeném prostřednictvím mobilní aplikace George soud zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Původní věřitelka se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, jako podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 180 % v 9 měsíčních splátkách ve výši , částka, počínaje , datum, . Smlouva odkazovala na všeobecné obchodní podmínky, přičemž v článku 3 označeném Důležitá ustanovení VOP pro spotřebitele byla zopakována ujednání všeobecných obchodních podmínek týkající se následků prodlení se splácením a smluvních pokut, povinnosti žalovaného zaplatit původní věřitelce veškeré náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním dluhu a právo věřitelky předat vymáhání pohledávky inkasní agentuře (žalobkyni) s tím, že žalovaný uhradí veškeré náklady věřitele na takové vymáhání pohledávky. Původní věřitelka vyplatila částku , částka, žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, dne , datum, .4. Z listiny označené Sumář pohybů půjčky soud zjistil, že žalovaný uhradil původní věřitelce v 5 splátkách za dobu od , datum, do , datum, celkem , částka, .5. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že ke dni , datum, , kdy byl výpis vyhotoven, byl žalovaný držitelem dvou živnostenských oprávnění, a to s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od , datum, a s předmětem podnikání Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin od , datum, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne , datum, soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky , právnická osoba, za žalovaným ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne , datum, a všeobecných obchodních podmínek ve výši , částka, s tím, že žalobkyně je oprávněna pohledávku vymáhat včetně nákladů vymáhání ve výši , částka, .7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky v celkové výši , částka, ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, uzavřené s původní věřitelkou dne , datum, . Předžalobní výzva byla dodána žalovanému do jeho datové schránky dne , datum, .8. Ze statistiky úrokových sazeb úvěrů pro živnostníky pořízené na www.cnb.cz soud zjistil, že úroková sazba úvěrů pro živnostníky činila v květnu 2021 4,34 %.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni byla podle § 1879 občanského zákoníku postoupena smlouvou ze dne , datum, pohledávka za žalovaným ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi původní věřitelkou a žalovaným dne , datum, . Tuto smlouvu soud podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný v době uzavření smlouvy byl držitelem živnostenského oprávnění, smlouvu uzavřel jako podnikatel. Úvěr ve výši , částka, byl žalovanému vyplacen na jeho účet dne , datum, . Žalovaný z téhož titulu uhradil původní věřitelce před postoupením pohledávky celkem , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 180 % v 9 měsíčních splátkách ve výši , částka, , tj. dohromady , částka, . Z toho žalobkyně dovozuje, že sjednaný úrok činil , částka, . Formulace výše úroku uvedená ve smlouvě je neurčitá. Není zřejmé, jakého období se úroková sazba týká. Pokud by šlo o 180 % za sjednanou dobu řádného splácení, tj. 9 měsíců, pak by úrok činil , částka, . Pokud by soud vycházel z domněnky uvedené v § 1803 občanského zákoníku, že se ujednaná výše úroků týká ročního období, pak by úrok činil za sjednanou dobu řádného splácení , částka, . Ani jedna částka tak neodpovídá úroku tvrzenému žalobkyní. Při žalobkyní tvrzené výši úroku , částka, , by činila procentní úroková sazba 88,6 % ročně. Ve všech případech ovšem platí, že úrok byl sjednán ve výši, která výrazně překračuje tehdy obvyklou úrokovou míru vyplvající ze statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro květen 2021, která činila pro úvěry živnostníkům 4,34 %. Sjednaná úroková sazba tak dle názoru soudu odporuje dobrým mravům a na této úvaze nemůže nic měnit ani skutečnost, že smlouva byla sjednána mezi podnikateli. Ujednání o úroku je tak absolutně neplatným jednáním ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, a takto byla nepochybně ze strany obou smluvních stran zamýšlena, nelze dle názoru soudu aplikovat § 576 občanského zákoníku o částečné neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť nelze předpokládat, že by původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, jako bezúročnou zápůjčku. Soud proto posoudil jako neplatnou ve smyslu shora citovaných ustanovení celou smlouvu.10. Protože v řízení bylo prokázáno, že oproti vyplacené částce , částka, uhradil žalovaný původní věřitelce , částka, , nelze nárok uplatněný žalobou posoudit ani jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, jak navrhovala žalobkyně. Soud proto žalobu zamítl11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.