130 C 95/2024-70 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 262 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce říjen 2018 až leden 2019 byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného, měsíční výdaje zahrnující životní minimum a povinnou rezervu. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž dluh ke dni zesplatnění činil 37 403 Kč. , právnická osoba, se smlouvou má žalobkyně právo na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,1 % denně. Platebním rozkazem zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo vyhověno žalobě včetně požadavku na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 37 403 Kč vypočtené za dobu do , datum, . Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty za další období, a to za dobu od , datum, do , datum, vypočtené do částky 15 262 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, výpisů z účtu žalovaného, výpisů z NRKI a SOLUS soud zjistil, že v říjnu 2018 až lednu 2018 byla žalovanému vyplacena mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , v říjnu ve výši 35 872 Kč, v listopadu ve výši 33 446 Kč, v prosinci ve výši 53 570 Kč, v lednu ve výši 33 960 Kč. Zůstatky na účtu žalovaného na konci října a listopadu byly záporné, na konci prosince a ledna byly kladné. V listopadu byla žalovanému na účet připsána částka 50 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně, v prosinci dohromady částka 23 000 Kč z účtu , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, a v lednu částka celkem 93 000 Kč z účtu , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , UNICREDO SYSTÉM a. s., OPR-, právnická osoba, . a , právnická osoba, V registru SOLUS nebyl ke dni , datum, uveden u žalovaného žádný záznam. V NRKI byl žalovaný hodnocen v kategorii menší riziko.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a se žalovaný zavázal úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách po , právnická osoba, Kč. Zápůjční úroková sazba činila 52,88 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat z dlužné jistiny po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že částka 40 000 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho účet dne , datum, .5. Z oznámení o zesplatnění vyhotoveného žalobkyní , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého úvěrového dluhu a upozornila ho na své právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.6. Z rozsudku vydaného zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, dne , datum, soud zjistil, že se jednalo o rozsudek pro zmeškání, v němž bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 143 Kč s příslušenstvím. Předmětem žaloby byla pohledávka žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Přiznaná částka ve výši 41 143 Kč se skládala z jistiny úvěru ve výši 37 403 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny.7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě smluvní pokuty ve výši 15 262 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a vypočtené jako 0,1 % denně z částky 37 403 Kč za dobu od , datum, do , datum, .8. Z předsmluvního formuláře a občanského průkazu žalovaného soud nečinil žádný závěr o skutkovém stav.9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného se sjednanými splátkami úvěru. Protože šlo v daném případě o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru soud současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení sice bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaný pobíral mzdu od zaměstnavatele kolem 35 tisíc Kč měsíčně (s výjimkou prosince, kdy zřejmě mu byla vyplacena odměna navíc). Současně však bylo prokázáno, že v době, kdy žádal žalobkyni o úvěr, měl „napůjčováno“ od jiných úvěrových společností částku přes 100 000 Kč. Tato zjištění vedou soud k závěru, že žalovaný nebyl od počátku schopen úvěr splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila nesprávně. Stejně tak žalobkyně postupovala v rozporu s citovaným zákonným ustanovením, když řádně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Neplatným je tak i ujednání o právu žalobkyně na smluvní pokutu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.10. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud v jiné věci rozhodl o smluvní pokutě vyplývající ze stejné smlouvy o úvěru kladně, pak tento argument není pro posouzení důvodnosti žaloby v tomto řízení příhodný. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání za podmínek uvedených v § 153b o. s. ř. a vycházel přitom ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, nikoli z výsledků dokazování. V tomto řízení soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a na jeho základě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.