18 C 107/2024-52 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 9. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 37 483 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 od původního věřitele , právnická osoba, , kdy tato společnost uzavřela s žalovaným dne 14. 10. 2022 Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které, poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 1. 2023, avšak žalovaný částku 37 483 Kč (jistina + smluvní úrok 6 493 Kč + smluvní pokuta 990 Kč) ve sjednané lhůtě nevrátil. Žalobkyně požadovala, aby soud nárok žalobkyně v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ve vyjádření ze dne 4. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil k rukám původního věřitele dne 10. 11. 2022 částku 6 900 Kč, která byla započtena na prodloužení splatnosti.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Byl zjištěn následující skutkový stav: ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla nejprve dne 14. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 16 500 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dále dne 20. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 22 600 Kč, žalovaný tedy na účet čerpal částku 6 100 Kč. Poté byla mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 26 100 Kč, žalovaný tedy na účet čerpal částku 3 500 Kč. Následně byla mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 27 600 Kč, žalovaný tedy na účet čerpal částku 1 500 Kč. Konečně byla mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 30 000 Kč, žalovaný tedy na účet čerpal částku 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit spolu s příslušenstvím a poplatky nejpozději do 30 dnů. K uzavření každé smlouvy o úvěru došlo na základě zadání kódu ze strany žalovaného, který tímto potvrdil návrh smlouvy. Ze sdělení Air Bank a.s. bylo zjištěno, že žalovaný byl majitel účtu, na který právní předchůdkyně žalobkyně nejprve dne 14. 10. 2022 odeslala platbu ve výši 16 500 Kč, dne 20. 10. 2022 částku 6 100 Kč, dne 24.10. 2022 částku 3 500 Kč, dne 24. 10. 2022 částku 3 500 Kč a dne 26. 10. 2022 částku 2 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla dne 8. 12. 2023 uzavřena mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Dle podacího lístku ze dne 16. 6. 2023 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála, když soudu nedoložila ničeho, z čeho by bylo zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, natož dle zákonných požadavků. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela.6. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku 6 900 Kč, a proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 100 Kč a ve zbytku byla žaloby zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.7. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.