19 C 164/2024-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 1. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 25 799,87 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 548,75 Kč od 23. 9. 2021 do 30. 7. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 257,62 Kč od 23. 9. 2021 do 30. 7. 2022, s úrokem 22,99 % ročně z částky 23 154,87 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 154,87 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 mezi společností I-Xon a.s. a společností , právnická osoba, . a mezi žalobkyní a společností I-Xon a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 100535957, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 28 000 Kč, který je blíže specifikovaný ve výpise z úvěrového účtu a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou a Produktovými podmínkami revolvingového úvěru. Klient je povinen platit bance v rámci pravidelných měsíčních splátek vedle splátky jistiny dále poplatky, a to zejména a) poplatky pravidelně se opakující (zejména za vedení kreditní karty, správu účtu, doplňkové služby ke kreditní kartě); b) poplatky za jednotlivé čerpání úvěru provedené kreditní kartou; c) poplatky spojené s blokací, ztrátou, obnovou kreditní karty; d) mimořádné poplatky; e) smluvní pokuty, a to vše dle sazebníku a dále úroky (základní dohodnuté úroky a úroky z prodlení) podle úrokového lístku. Banka svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru ke dni 30. 7. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný v prodlení, čímž porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 23 154,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 2 548,75 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách) smluvních poplatků ve výši 2 645 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 257,62 Kč. Žalovaný ani přes výzvu před podáním žaloby svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu dne 26. 6. 2024 se účastníci nedostavili, právní zástupkyně žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 19. 4. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1005359575. Ze smlouvy a listiny označené dispozice ke smlouvě č. 1005359575 bylo zjištěno, že k běžnému účtu (č. , č. účtu, ) byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 13 000 Kč na dobu neurčitou, procentuální sazba k výpočtu minimální splátky činila 2% z čerpaného úvěru, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99%. Ze žádosti o úvěr ze dne 19. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj průměrný měsíční čistý příjem z prac. poměru (na dobu určitou od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016) za tři měsíce ve výši 18 292 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 20 000 Kč, srážky ze mzdy – 0 Kč, jiné měsíční splátky – 0 Kč, počet vyživovaných dětí – 0, ostatní životní náklady – 0 Kč. Z přípisu ze dne 14. 6. a 17. 6. 2022 se podává, že žalovaný byl bankou upozorněn na stav smlouvy č. 1005359575 totiž, že ke dni 14. 6. 2022 činí dlužná částka 2 774,69 Kč, z toho dlužná jistina 1 052,20 Kč, dlužné poplatky 698 Kč a dlužné úroky 1 024,49 Kč, s tím, že v případě nezaplacení dlužné částky bude smlouva zesplatněna. Upomínkou – rozhodnutím o zesplatnění ze dne 31. 7. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluh ve výši celkem 31 498,62 Kč (z toho 2 645 Kč na poplatcích, 2 548,75 Kč na úrocích) nejpozději do 15. 8. 2022; listovní zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 2. 8. 2022. Výzvou před prodejem pohledávky ze dne 20. 11. 2022 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 29 199,67 Kč do 30 dní po 20. 11. 2022, resp. výzvou bez uvedení data do 4. 12. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným , právnická osoba, . na společnost I-XON a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila pohledávku společnost I-XON a.s. na žalobkyni; postoupení pohledávky byl žalovanému oznámeno. Z výzvy – předžalobní výzvy ze dne 9. 10 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 37 823,54 Kč přípisem právní zástupkyně žalobkyně. Z dalších listin předložených žalobkyní soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro řízení.4. Soud s ohledem na shora uvedené závěry dokazování žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky – právní předchůdkyni žalobkyně (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) došlo dne 19. 4. 2016 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., konkrétně ujednání o možnosti žalovaného přečerpat prostředky na běžném účtu (, tel. číslo, /, Anonymizováno, ) až do výše 13 000 Kč. Žalobkyně v řízení zcela konkrétně netvrdila, jakou částku žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím sjednaného úvěru a kolik na poskytnutý úvěr průběžně uhradil. Ke dni 14. a 17. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně vykazovala dluh na jistině ve výši 1 052,20 Kč, ke dni 31. 7. 2022 dluh na jistině ve výši 26 304,87 Kč (31 498,62 Kč – 2 645 Kč – 2 548,75 Kč). Jelikož se v daném případě jednalo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel soud prioritně posoudit platnost smlouvy ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Neposoudil-li proto v daném případě poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že banka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nenabídla však soudu v tomto směru žádné důkazy (vyjma zjištění, že žalovaný hradil, ve své žádosti však neuvedené, splátky po 350 Kč, 2 095,26 Kč a 1 654 Kč měsíčně), vycházela toliko z odhadovaných životních nákladů žalovaného; nadto je zřejmé, že úvěrovou smlouvu uzavřela banka se žalovaným téhož dne, kdy žádost podal. Již na základě těchto tvrzení tak soud mohl dospět k jednoznačnému závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně se pak nedostavením k jednání