19 C 384/2023-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou ze dne 28. 12. 2023 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 876 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 28. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že je organizací, jež nabízí podnájem v rámci systému Prostupného bydlení s doprovodným sociálním programem. Žalobkyně v pozici nájemce podepsala se žalovanou v pozici podnájemce smlouvu o podnájmu. Podnájemní vztah byl ukončen ke dni 17. 12. 2020 a skončil dluhem ve výši 13 878 Kč. Dle vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2020 byla částka snížena na 10 876 Kč (faktura PF-2021-2-0003 ze dne 27. 4. 2021, datum splatnosti 31. 5. 2021). Žalovaná podepsala dne 3. 5. 2021 uznání dluhu a zavázala se svůj dluh uhradit v měsíčních splátkách po 6 500 Kč. Jelikož neuhradila ani jednu splátku, zaslala jí žalobkyně dne 1. 7. 2021 předžalobní výzvu; žalovaná nikterak nereagovala a fakturu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to z uznání dluhu a návrhu jeho řešení ze dne 3. 5. 2021, faktury č. PF-2021-2-0003 ze dne 27. 4. 2021, předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2021 a dodejky bylo zjištěno, že dne 7. 9. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o podnájmu, která byla ukončena k 17. 12. 2020. Fakturou č. PF-2021-2-0003 ze dne 27. 4. 2021 (se splatností 31. 5. 2021) byly žalované žalobkyní vyúčtovány služby za rok 2020 – byt č. 2 částkou ve výši 10 876 Kč; fakturu převzala žalovaná dne 3. 5. 2021. Dne 3. 5. 2021 žalovaná písemně uznala svůj dluh co do důvodu i co do výše a zavázala se jej uhradit v měsíčních splátkách počínaje květnem 2021. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2021 k plnění, téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. V souladu se závěry dokazování soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala důvodnost svého žalobního požadavku – žalovaná neuhradila poskytnuté služby za ubytování v azylovém domě za rok 2020 ve výši 10 876 Kč (§ 2326 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.), což rovněž písemně uznala, soud tedy má za to, že dluh ke dni uznání 3. 5. 2021 nadále trval (§ 2053 o. z.). Žalovaná neplnila na uznaný dluh a minimálně ode dne 28. 12. 2023 je tak v prodlení s planěním peněžité částky (§§ 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Požadovaná výše úroku z prodlení je pak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují částku 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení, z toho na odměně advokáta 3 080 Kč za 2 úkony právní služby po 1 540 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, a to k úkonům právní služby ve formě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu žaloby. Z odměny a náhrad, tedy z částky 3 680 Kč, bylo na dani přiznáno 773 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení byly vyčísleny částkou 5 453 Kč a tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.