21 C 241/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 894,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 26. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkem částku 13 379 Kč v pravidelných ve splátkách po 258 Kč. Dosud žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku [§ 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)].4. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní učinil soud následující skutkový závěr ve věci samé:5. Žalovaný jako zákazník a společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřeli dne 26. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru vyplněním formuláře č. , tel. číslo, , podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 7 000 Kč při podpisu smlouvy. Dlužnou částku se zavázal vrátit spolu, s poplatkem ve výši 6 739 Kč zahrnujícím úrok, tedy zavázal se splatit celkovou částku 13 379 Kč v 52 splátkách po 258 Kč. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 26. 9. 2022).6. Před uzavřením této smlouvy žalovaný vyplnil formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. A dále uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 600 Kč a příjem domácnosti 12 000 Kč, tedy celkem 20 600 Kč. Odhadované výdaje žadatele činí 4 000 Kč a dále bylo zaškrtnuto, že byl čistý příjem ověřen z dokumentů: pracovní smlouva a výplatních pásek za 8, 7, 2022. (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).7. Poskytovatel úvěru vyplatil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný nesplatil žádnou splátku. (Tabulka umoření).8. Poskytovatel úvěru jako postupitel a žalobkyně jako postupník spolu uzavřeli smlouvu, podle které postupitel převedl na žalobkyni pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, seznam postoupených pohledávek strana č. , hodnota, ).9. Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne 29. 1. 2024 o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 a podací lístek).10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 22. 5. 2024 (Předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2024, podací lístek).11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto:12. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].13. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne 26. 9. 2022 zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].14. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016).15. Povinností soudu bylo tedy zvážit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2024).16. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Vycházel však z údajů o příjmech žalovaného a příjmech domácnosti. Příjmy domácnosti ani výdaje žalovaného však nebyly ověřeny. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně.17. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédl i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).18. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „[…] poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www.nsoud.cz).19. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (7 000 Kč ) v měsíčních splátkách. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaný. Nově stanovená výše splátky se jeví soudu s ohledem na dlužnou jistinu a výši původní splátky jako přiměřená.20. A pro případ prodlení žalovaného se zaplacením měsíčních splátek stanovených tímto rozsudkem (splatných v budoucnu), přiznal soud žalobkyni také nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).21. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.22. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.23. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).