21 C 298/2024-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím webových stránek dne 3. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o poplatek a úroky v pravidelných, tedy celkem 12 600 Kč do 30. 11. 2023.2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. U jednání uvedl, že nesouhlasí se zaplacením celé částky najednou, ale požadoval by zaplatit dlužnou částku ve splátkách, a to maximálně ve výši 2 500 Kč měsíčně. Od žalobkyně obdržel pouze částku 9 000 Kč.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , bylo zjištěno, žalobkyně, jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 28. 7. 2023 smlouvu, podle které se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky za podmínek stanovených ve smlouvě. Byl tak mezi nimi sjednán revolvingový úvěr s limitem do 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, tak měla odviset od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat a způsobu splácení. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalovaného , č. účtu, . Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z kopie jeho řidičského průkazu (kopie řidičského průkazu žalovaného).5. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že na účet , č. účtu, byla dne 28. 7. 2023 vyplacena částka 7 000 Kč a dne 3. 8. 2023 částka 2 000 Kč.6. V dopise ze den 27. 11. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 27. 11. 2023 došlo ke zesplatnění úvěru, když celková částka má činit k tomuto dni 24 971 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu na uvedené údaje. (zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne 27. 11. 2023).7. Soud neprovedl dokazování listinami doručenými jako příloha návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označené v identifikátoru podání, a to bodem 1,3,4,6,8,10,12,14,15,16,18 a 21, neboť tyto přílohy vyžadovaly pro své otevření heslo.8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].10. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek (§ 561 odst. 1 o. z.).11. Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].12. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016].13. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda žalobkyně (poskytovatel úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudila (důkladně) úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2024).14. Žalobkyně však nedoložila žádné rozhodné doklady o tom, jakým způsobem přezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. V řízení tedy žalobkyně neprokázala, zda a jak posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet před jeho poskytnutím.15. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. A spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut.16. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).17. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).18. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).19. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (9 000 Kč) v měsíčních splátkách, neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem.20. Žalobkyně v řízení neprokázala, že je v možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. A žalovaný sám uvedl, že je schopen dlužnou částku zaplatit ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně.21. A pro případ, že žalovaný takto nově stanovené splátky nezaplatí řádně a včas (splatné v budoucnu), přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 273 Kč, přičemž tato částka představuje 12,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 040 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve v