21 C 326/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 31 549,75 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel prostřednictvím webových stránek dne 6. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru se společností , Anonymizováno, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy žalovaný načerpal částku 31 549,75 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Žalovaný žalovaný se přihlásil na webových stránkách , Anonymizováno, provozovaných společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , a požádal o půjčku s uvedením čísla svého účtu , č. účtu, (informace o žádosti o půjčku – , Anonymizováno, ). Žalovaný jako klient pak prostřednictvím těchto internetových stránek uzavřel se společností , Anonymizováno, dne 6. 10. 2023 úvěrovou smlouvu. Podle této smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše maximálního úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální splátkou minimální ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Současně byla sjednána částka prvního čerpání úvěru ve výši 2 500 Kč. Celková splatná částka byla stanovena na 35 919,47 Kč. (Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 6. 10. 2023). Před poskytnutím úvěru byly žalovanému poskytnuty informace o úvěru (standardní informace o úvěru). Další podmínky smlouvy byly upraveny v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru. (Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice).5. Poskytovatel úvěru vyplatil žalovanému celkem částku 20 000 Kč, a to dne 6. 10. 2023 částku 2 500 Kč a dne 7. 10. 2023 částku 17 500 Kč. (Platební informace, údaje z účetní knihy). Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 15. 10. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný.6. Poskytovatel úvěru jako postupitel a žalobkyně jako postupník spolu uzavřeli dne 27. 1. 2020 smlouvu, podle které postupitel žalobkyni postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek, seznam postoupených pohledávek).7. Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne 16. 3. 2024 o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 16. 3. 20224. (Předžalobní upomínka ze dne 16. 3. 2024, podací lístek).9. Soud neprovedl dokazování listinami označenými v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako: , Anonymizováno, . Neboť tyto listiny obsahují nesrozumitelné údaje.10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:11. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].12. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne 6. 10. 2023 zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].13. Smlouvu uzavřeli na internetových stránkách poskytovatele úvěru, tedy při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky (§ 562 odst. 1 o. z.)14. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016).15. Povinností soudu bylo tedy zvážit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2024).16. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, zda a jak ověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Při řádném dodržení postupů a odborné péče však neměl být spotřebitelský úvěr žalovanému vůbec být poskytnut.17. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédl i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).18. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.19. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).20. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).21. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení jistiny 20 000 Kč.22. Lhůtu k plnění v délce do 30 dnů od právní moci rozsudku soud určil jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak ve prospěch spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský zákon totiž ukládá věřiteli povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).23. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaný. A to podle pravidla, že důkazní břemeno stíhá tu stranu, v jejímž je zájmu, aby tvrzená skutečnost byla soudem uznána za pravdivou.24. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 497 Kč, přičemž tato částka představuje 14,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 262 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §