21 C 329/2023-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 22 591,28 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Dosud žalovaná zaplatila na tento úvěr částku 2 271,79 Kč, resp. částku 1 804 Kč a částka ve výši 467,79 Kč jí byla původním věřitelem odpuštěna. Původní věřitel pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující dílčí skutečnosti: 4. Žalovaná jako zákazník a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Podle obsahu smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy jistinu ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala kromě jistiny úvěru zaplatit také poplatek 8 005 Kč. Tento poplatek zahrnoval úrok 4 354 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, tak činila 18 005 Kč, a to ve 45týdenních splátkách po 401 Kč, přičemž poslední splátka činila 361 Kč (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). 5. Žalovaná dne [datum], před uzavřením smlouvy o úvěru, vyplnila formulář označený jako karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Na tomto formuláři uvedla žalovaná své osobní údaje. A dále uvedla, že má příjem ve výši 13 673 Kč měsíčně čistého a příjmy její domácnosti činí dále 49 200 Kč, tedy celkem příjmy činí 62 873 Kč. Své měsíční výdaje žalovaná odhadla na částku 6 300 Kč. Podle formuláře byl příjem žalované ověřen pracovní smlouvou platnou do [datum] a příjmovým dokladem. (Zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr). 6. Žalobkyně a původní věřitel uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek. Podle této smlouvy původní věřitel postoupil žalobkyni také pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo]. Původní věřitel oznámil žalované v dopise ze dne [datum], že pohledávku postoupil žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy). 7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] v předžalobní upomínce ze dne [datum], odeslané žalované prostřednictvím pošty dne [datum] (Zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu). 8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 9. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalobkyně proto byla oprávněna k podání této žaloby. 10. Žalovaná a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru upravenou v § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Na tuto smlouvu o úvěru se vztahuje také zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soud v dané věci zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované o svých příjmech a příjmech domácnosti. Příjmy žalované původní věřitel ověřil, nikoli však již příjmy domácnosti. Výdaje žalované původní věřitel neověřoval a ani nezjišťoval výdaje domácnosti. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (10 000 Kč – 2 271,79 Kč). A současně uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 17. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).