22 C 164/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 294,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti , právnická osoba, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 9. 2021, podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč a tuto částku spolu s částkou 20 071 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 12 088 Kč s úrokovou sazbou 21,39 % ročně, poplatkem za zpracování půjčky 1 500 Kč a další péči o zákazníka 4 143 Kč, byla žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně vrátit v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2023. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 8 300 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 12 903,64 Kč, dlužného poplatku 12 390,40 Kč, kapitalizovaného úroku 1 548,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 143,71 Kč, úroku 21,39 % ročně z částky 12 903,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 12 903,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:4. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 9. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu částku ve výši 15 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem 17 731 Kč, v 78 týdenních splátkách po 450 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne 9. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 8 300 Kč. Další příjmy domácnosti činí 25 500 Kč měsíčně. Její výdaje na externí splátky činí 1 300 Kč měsíčně a odhadované výdaje jsou 6 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny výměrou podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky ze dne 23. 8. 2020.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 8 300 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka byla předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , postoupena žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti , právnická osoba, , adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzývá ho k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2023 podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do 12. 4. 2024.11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyn