22 C 165/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 608,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti , právnická osoba, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 3. 2022, podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč a tuto částku spolu s částkou 17 118 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 9 817 Kč s úrokovou sazbou 24,81 % ročně, poplatkem za zpracování půjčky 1 500 Kč a další péči o zákazníka 3 851 Kč, byla žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně vrátit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, poslední splátka byla stanovena na 15. 6. 2023. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 14 728,77 Kč, dlužného poplatku 13 880,03 Kč, kapitalizovaného úroku 1 055,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 567,10 Kč, úroku 24,81 % ročně z částky 14 728,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 14 728,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:4. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 3. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu částku ve výši 15 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem 17 118 Kč (včetně pojištění), v 65 týdenních splátkách po 495 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne 17. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že je vdova, bydlí v nájmu, má čtyři vyživovací povinnosti, její čistý měsíční příjem činí 42 391 Kč. Další příjmy domácnosti činí 29 320 Kč měsíčně. Její odhadované výdaje jsou 12 200 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny složenkou ze dne 6. 1. 2022.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 1 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka byla předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , postoupena žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti , právnická osoba, , adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzývá ho k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2023 podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do 12. 4. 2024.11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, není zřejmé, jaké příjmy