108 C 176/2025-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , a to pod obchodní značkou , Anonymizováno, ! (dále jen „Banka“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, , který čerpal prostřednictvím kreditní karty. Čerpaný úvěr se žalovaný dle Smlouvy ve spojení s podmínkami zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše , Anonymizováno, % z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z údajů sdělených žalovaným, a to výši příjmů , částka, , skutečnosti, že je žalovaný , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Celkové náklady jeho domácnosti byly oceněny částkou , částka, měsíčně. Při určení výše nákladů vycházel poskytovatel úvěru z údajů sdělených žalovaným, které kontroloval s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný způsob bydlení a region místa bydliště. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky, využila Banka svého práva, od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši , částka, a zaplatil celkem , částka, . Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla nejprve postoupena , právnická osoba, . a ta následně pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaná pohledávka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši , Anonymizováno, a dále jdoucího příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.2. Dne , datum, byla mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , a to pod obchodní značkou , Anonymizováno, a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě Banka umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet způsobem dohodnutým ve smlouvě. tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány. Žalovaná pohledávka byla předmětem dvojího postoupení pohledávek, a to z původního věřitele na , právnická osoba, . a dále na žalobkyni, jak má soud za prokázáno z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených případů.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše , částka, a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit formou sjednaných splátek. Na žalobkyni byla pohledávka z této smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 občanského soudního řádu a žalobkyně se tak stala věřitelem žalovaného. Výše uvedená smlouva o úvěruje ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. U jednání dne , datum, byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ani přes toto poučení žalobkyně nenavrhla soudu další důkazy k prokázání tvrzení, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobkyně neunesla břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu je uzavřená smlouva o úvěru soudem hodnocena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši , částka, , pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku , částka, . Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovaný své bezdůvodné obohacení již zaplatil.4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.