115 C 162/2025-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 882,16 Kč s úrokem ve výši 822,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 999,51 Kč za dobu od 19. 12. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi účastnicemi řízení uzavřené dne 28. 12. 2023 Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec 10 000 Kč, žalovaná celkem vyčerpala částku 13 035 Kč. Žalobkyně nárokuje na jistině úvěru částku 9 999,51 Kč a na poplatcích částku 2 882,65 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z těchto informací: průměrný měsíční příjem žalované ve výši 19 000 Kč, splátky dalších úvěru ve výši 10 900 Kč měsíčně.5. Z fotokopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 28. 12. 2023 žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 % ročně, měsíční splátka úvěru činila 950 Kč. Žalovaná podepsala Smlouvu na dálku – zaslání SMS kódu.7. Z oznámení o odchozí platbě bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ze Smlouvy takto: dne 29. 12. 2023 čerpala částku 9 160 Kč, dne 2. 1. 2024 čerpala částku 840 Kč, dne 1. 2. 2024 čerpala částku 823 Kč, dne 19. 2. 2024 čerpala částku 1 116 Kč a dne 28. 3. 2024 čerpala částku 1 096 Kč, celkem vyčerpala částku 13 035 Kč.8. Z dopisu ze dne 2. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky ze Smlouvy.9. Z dopisu ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy, tj. do 16. 1. 2025, a upozornila ji na podání žaloby v případě nezaplacení. Z potvrzení o podání soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 13. 1. 2025 zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalované.10. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.11. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvy úvěrový rámec 10 000 Kč, žalovaná celkem vyčerpala částku 13 035 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr a odstoupila od Smlouvy. Žalobkyně zaslala žalované tzv. předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, z jakých zdrojů vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Účastníce řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při jejím uzavření v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jediným důkazem ohledně majetkové situace žalované v rozhodné době je Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, tímto listinným důkazem nebyla prokázaná majetková situace žalované v době uzavření Smlouvy, žalobkyně zde vycházela ze sdělení žalované ohledně jejího příjmu, tuto informaci nikterak neověřila, žalobkyně neznala pravidelné měsíčné výdaje žalované, věděla pouze, že žalovaná splácí další úvěry částkou 10 900 Kč měsíčně, o to větší důraz měla věnovat zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvy částku 13 035 Kč, žalobkyně nárokuje na jistině úvěru částku 9 999,51 Kč, a proto soud zavázal žalovanou k zaplacení uvedené částky žalobkyni podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalované, případně zda žalovaná je vůbec ochotna své dluhy splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jejím možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru ze Smlouvy. Z toho důvodu se splatnost žalované částky odvíjí od dopisu ze dne 9. 1. 2025, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované pohledávky ve lhůtě do 16. 1. 2025 (7 dní od datace výzvy), a ode dne 17. 1. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení. Nárok na úrok z prodlení plyne z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba zamítnuta, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, poplatků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení (v rozsahu 73 % předmětu řízení včetně příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 353 Kč (tj. 46 % z celkových nákladů řízení žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 5 115 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 400 Kč za 3 úkony právní služby před podáním žaloby: převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby, hotové výdaje zástupce žalobkyně určené paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. 3 x 100 Kč, to vše přiznáno podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále odměna za účast u jednání soudu dne 9. 7. 2025 ve výši 1 620 Kč podle § 7 AT, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně za účast u jednání soudu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT a částka 745 Kč odpovídající 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání žalované předžalobní výzvy k plnění a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.