130 C 301/2025-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, od , datum, za úrok ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný nezaplatil ani jednu sjednanou splátku. Žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, a dne , datum, , dne , datum, a , datum, vždy , částka, , celkem , částka, . Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši , částka, , smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené hodnocení klienta, výpisů z registru SOLUS a NRKI, potvrzení o příjmu a výplatních lístků soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z celkového příjmu ve výši , částka, měsíčně, který žalovanému plynul z pracovního poměru. Na tento příjem žalobkyně započetla výdaje žalovaného v celkové výši , částka, , které se skládaly z životního minima ve výši , částka, , nákladů na bydlení ve výši , částka, a ostatních výdajů ve výši , částka, . Dle uvedených údajů byl žalovaný svobodný a bydlel u rodičů. Žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, od , datum, s průměrným měsíčním příjmem ve výši , částka, . Ke dni , datum, nebyl žalovaný evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací měl žalovaný ke stejnému datu evidováno 8 žádostí o úvěr a úvěrové dluhy v celkové výši , částka, .4. Z prohlášení o splnění informační povinnosti, předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru ze dne , datum, s dodatkem č. , hodnota, , dokladů o přijaté sms a verifikační platbě, dokladu o příchozí úhradě, kopie občanského průkazu, základní informace o klientovi, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem a dodejkou a dále z dokladu o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 87,51 % ročně. První splátka byla splatná , datum, , poslední splátka pak , datum, . Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem bylo žalovanému doručeno dne , datum, . , adresa, 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne , datum, na účet č. , č. účtu, .5. Z výzvy ze dne , datum, a z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve , právnická osoba, . splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Doklady o odeslání těchto listin nebyly předloženy.6. Z karty klienta soud zjistil, že na úvěr žalovaný uhradil od října 2024 do ledna 2025 celkem , částka, .7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, .8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 87,51 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši po , částka, od , datum, do , datum, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem nepatrně převyšujícím částku , částka, . Přitom byl žalovaný v té době zatížen celkovým úvěrovým dluhem u jiných poskytovatelů ve výši , částka, . Současně bylo prokázáno, že při zkoumání výdajové stránky majetkových poměrů se žalobkyně spokojila s částkou životního minima a normovaných nákladů na bydlení, aniž by zkoumala skutečný stav. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet postupovala ledabyle a v rozporu s pravidly zodpovědného úvěrování. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Protože na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému , částka, , z nichž žalovaný vrátil žalobkyni pouze , částka, , má žalobkyně v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu ve výši , částka, . Tuto pohledávku považuje soud za splatnou na základě předžalobní výzvy odeslané dne , datum, , v níž byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Za předpokladu doručení předžalobní výzvy do tří pracovních od odeslání, soud považuje výzvu za doručenou a pohledávku za splatnou dne , datum, . V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni náleží od následujícího dne z částky , částka, úrok z prodlení ve výši 11,50 %, tj. v zákonné výši platné k prvnímu dni prodlení. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, podle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Při posuzování procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.