15 C 1/2025-62 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 3. 2024, která mu byla dána podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce namítal, že použitý výpovědní důvod založený na lékařském posudku ze dne 20. 3. 2024, podle kterého byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonům dosavadní práce horníka - důlního zámečníka pro obecné onemocnění, není správný. Žalobce je nezpůsobilý výkonu dosavadní práce z důvodu nemoci z povolání, kterou trpí.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a nesouhlasila s tím, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce revizního zámečníka pro nemoc z povolání. Žalobci nebyla nikdy nemoc z povolání přiznána, přestože žalobce opakovaně podával návrhy na přezkoumání lékařských posudků o neuznání nemoci z povolání. Případ žalobce byl konzultován rovněž Českou a Moravskoslezskou komisí pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 a všichni odborníci se shodli, že u žalobce nejsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání. Pokud se zdravotní stav žalobce zhoršuje, pak s ohledem na skutečnost, že již od roku 2022 žalobce byl přeřazen na jinou práci a od března 2024 nepracoval, není žalobce vystaven rizikům v kategorii, která by mohla vést ke zhoršování stavu žalobce a vzniku nemoci z povolání.3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované a jejich právních předchůdců od roku 1997(srov. pracovní smlouva). Žalobce pracoval jako horník - důlní zámečník a podle závěrů lékařské prohlídky ze dne 22. 3. 2022 přestal být schopen konat původní práci horníka - důlního zámečníka v rubání pro obecné onemocnění. Od 23. 3. 2022 byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti a dne 19. října 2022 byl převeden na práci horníka – požární hlídky pásových dopravníků. Žalobce tuto práci vykonával v době od 1. 4. 2023 do 31. 7. 2023, od 1. 8. 2023 do 24. 8. 2023 byl žalobce práce neschopen. Poté žalobce v září 2023 pracoval jako důlní zámečník – revizní zámečník a od 2. 10. 2023 do skončení pracovního poměru byl žalobce v pracovní neschopnosti (znalecký posudek , tituly před jménem, , nesporná tvrzení účastníků). Dne 20. 3. 2024 byl vydán lékařský posudek oddělením pracovního lékařství , právnická osoba, , podle kterého žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce horníka důlního/revizního zámečníka. Dne 26. 3. 2024 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru s odkazem na výše uvedený lékařský posudek s tím, že žalobce není schopen vykonávat dosavadní práci (srov. lékařský posudek z 20. 3. 2024 a výpověď ze pracovního poměru). Dne 26. 6. 2024 byl žalobci vydán ještě jeden lékařský posudek, v němž bylo uvedeno rovněž oddělením pracovního lékařství , právnická osoba, , že žalobce nemůže vykonávat dosavadní práci pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení z povolání.4. Podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce ve znění účinném do 31.5.2025, dále zák. práce, může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění).5. Podle § 52 písm. d) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.6. Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat dosavadní práci může mu zaměstnavatel dát – jak vyplývá z výše citovaných ustanovení – výpověď z pracovního poměru, buď podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění). I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci, je nutné oba výpovědní důvody odlišovat, protože spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.7. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 a 21 Cdo 1804/2015) není možné takový lékařský posudek, respektive rozhodnutí příslušného správního orgánu o jeho přezkumu, považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud v občanském soudním řízení vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. bez dalšího, proto při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že z postoje zaměstnance či z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v řízení řešit otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost vyřešit (postavit najisto) dokazováním provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků.8. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení otázky, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, bylo v projednávané věci významné zjištění, zda se žalobce stal dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horníka – důlního/revizního zámečníka v dole pro obecné onemocnění. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, avšak těžiště sporu mezi účastníky spočívalo v posouzení otázky, zda se jednalo o obecné onemocnění, anebo o nemoc z povolání.9. Za těchto okolností soud ustanovil ve věci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , který znalecký posudek vyhotovil včas a řádně a jeho závěry také obhájil před soudem. Úkolem znalce bylo posoudit, zda žalobce ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, trpěl nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání. Znalec dospěl k závěru, že po prostudování zdravotní dokumentace přicházelo v úvahu uvažovat jako o chorobách z povolání o syndromu karpálního tunelu, epikondylitidě loketního kloubu a potížích s bederní páteří, což jsou nemoci, které u žalobce jsou doloženy a zároveň jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., která obsahuje seznam nemoci z nemocí z povolání.10. Pokud jde o syndrom karpálního tunelu, ten je uveden v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II., položka 10 – nemoci periferních nervů končetin, charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem ve standardizovaném EMG vyšetření, odpovídající nejméně středně těžké poruše. Té odpovídá EMG nález, při kterém SCV (senzitivní vedení) středového nervu od zápěstí ke druhému nebo třetímu prstu je menší než 38 m/s nebo je nevýbavná odpověď, a DML (distální motorická latence) středového nervu je větší než 5,3 m/s nebo je nevýbavnost odpovědi, přičemž musí být splněny obě podmínky současně. U žalobce byla EMG vyšetření prováděna opakovaně v letech 2016–2024, přičemž u žádného z EMG měření, která znalec podrobně rozebral na straně 16 a 17 znaleckého posudku, nebyly u žalobce splněny podmínky pro uznání nejméně středního stupně závažnosti nemoci, požadovaného Metodickým opatřením č. 9, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 10/2003. Nebyla tak splněna klinická podmínka při uznávání této nemoci z povolání, proto nebylo požadováno ani hygienické šetření na pracovištích žalobce. Nebylo shledáno ani ohrožení touto nemocí z povolání, protože to se uznává, pokud při stejném standardizovaném EMG vyšetření jsou hodnoty DML od 4,9 m/s a současně rychlost senzitivního vedení do 40 m/s. Prokázanou lehkou senzomotorickou neuropatii středového nervu u žalobce nelze uznat jako nemoc z povolání, ani jako ohrožení nemocí z povolání, a to pro nesplnění požadovaných kritérií.11. Další diagnóza žalobce – ulnární epikondylitis (tzv. oštěpařský loket) je vedena v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II