19 C 161/2025-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 1. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 25 981,79 Kč, dále úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 3 299,98 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 24 381,79 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 795,85 Kč od 1. 11. 2024 do 27. 1. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 981,79 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalovaná uzavřela dne 11. 4. 2024 se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7404099336. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 26 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4,00% z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 26 000 Kč, zaplatila na úvěr celkem 2 726 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 10. 2024 a dopisem z téhož data byla žalovaná vyzvána ke splacení celého dluhu. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 25 981,79 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 24 381,79 Kč, nákladů vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaná však neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 16. 9. 2025 se bez omluvy nedostavila (nedostavil se rovněž předem omluvený právní zástupce žalobkyně); jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř).3. Na základě provedeného dokazování, a to z listiny označené – potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 27. 1. 2025, posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrové zprávy, z úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7404099336 ze dne 11. 4. 2024 („Šikovný účet“), výpisu čerpání, splátek a úhrad vystavený na jméno žalované a číslo smlouvy 7404099336, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 10. 2024, poštovního podacího archu ze dne 18. 10. 2024, předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 11. 2024 a poštovního podacího archu ze dne 8. 11. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla dne 11. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 26 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28% a celková částka splatná žalovanou ve výši 30 169 Kč; výše minimální měsíční splátky byla stanovena na 4% z dlužné částky (min. ve výši 400 Kč) se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celkem částku 26 000 Kč, na úvěr bylo zaplaceno celkem 2 726 Kč. Výzvou ze dne 17. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru, k úhradě částky 27 658,71 Kč do 14 dní ode dne sepisu výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 28 084,14 Kč.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 26 000 Kč. Žalovaná z daného úvěru vyčerpala celou částku, uhradila dosud toliko 2 726 Kč (toto tvrzení nebylo rozporováno, v řízení žalovaná netvrdila a neprokázala jiná plnění na uvedený dluh). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; listinu s datem 27. 1. 2025 – žalobkyní dodatečně vyhotovené „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, a stejně tak nelze vyhodnotit listinu - obecný výklad metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta či úvěrovou zprávu. Je zapotřebí zdůraznit, že žalobkyně prioritně vycházela z údajů žalované, která se označila jako osoba na mateřské dovolené s příjmem ve výši 13 000 Kč a příjmem ostatních (blíže neoznačených) členů domácnosti ve výši 21 000 Kč; pravidelné a nutné výdaje a náklady samotné žalované nebyly uvedeny, měsíční náklady domácnosti byly uvedeny ve výši 12 000 Kč. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované ve výši 26 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení a nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Žalovaná žalobkyni zaplatila dosud 2 726 Kč, byla proto zavázána zaplatit zbývající částku ve výši 23 274 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.