19 C 78/2025-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 11. 12. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 71 332,05 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 18. 3. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 332,05 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 3. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu 4390678. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva k plnění byla zaslána dne 23. 6. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu dne 24. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 6. 2024, poštovního podacího lístku ze dne 23. 6. 2024 a zprávy , právnická osoba, ., ze dne 9. 5. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, a to s prvním čerpáním ve výši 40 500 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně. Na účet vedený pro žalovaného jako majitele a jediného disponenta byla připsána dne 17. 10. 2023 částka 40 500 Kč a dne 3. 11. 2023 částka 9 500 Kč; v obou případech byla poukázána z účtu , Anonymizováno, Předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2024, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky; současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 17. 10. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výši 50 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal ve dvou platbách, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 50 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.