21 C 220/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Poté byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni. Mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale žalobkyně není schopna úvěrovou smlouvu doložit. Domáhala se tedy vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč, které původní věřitel poskytl žalovanému v platbách ze dne 21. 8. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 22. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 9. 9. 2023 ve výši 14 000 Kč na bankovní účet žalovaného, a to prostřednictvím platební brány , právnická osoba, Žalovaný ničeho nezaplatil. Zástupce žalobkyně odeslal dne 26. 12. 2024 žalovanému výzvu před podáním žaloby. Datum splatnosti určila žalobkyně na 5. 1. 2025 (k datu odeslání výzvy přičetla 10 dnů).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud tyto dílčí skutečnosti:4. Mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako postupníkem, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty uvedených v seznamu pohledávek. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024).5. Mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, podle které postupitel postoupil pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, jež uzavřel se svými klienty jako dlužníky, specifikované v seznamu pohledávek, na žalobkyni, jako postupníka (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024, Seznam postoupených pohledávek).6. V dopise ze dne 26. 12. 2024 společnost , právnická osoba, , oznámila žalovanému, že pohledávka ze spotřebitelského úvěru č. 17159422 byla postoupena žalobkyni, nejprve smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 a dále smlouvou ze dne 12. 12. 2024 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 12. 2024).7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 17159422 ze dne 21. 8. 2023 v dopise ze dne 26. 12. 2024 (Výzva k úhradě před podáním žaloby, Podací lístek ze dne 26. 12. 2024)8. Z účtu společnosti , právnická osoba, , byla prostřednictvím platební brány thePay na účet č. , č. účtu, provedena platba dne 21. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 21.8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 22. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 9. 9. 2023 ve výši 2 000 Kč a dne 9. 9. 2023 ve výši 12 000 Kč (Potvrzení o provedené platbě čl. 26–28).9. Majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Dispoziční oprávnění má pouze majitel účtu (Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 4. 8. 2025).10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Pohledávku původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek jinému věřiteli, který pohledávku následně postoupil žalobkyni další smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“).14. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jednal s původním věřitelem v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). K tomuto závěru dospěl soud z následujících důvodů: Žalobkyně od počátku v řízení uváděla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně také od počátku tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. V předžalobní upomínce zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky vzniklé ze spotřebitelského úvěru č. 17159422 ze dne 21. 8. 2023. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však žalobkyně dle svého vyjádření v žalobě není schopna doložit.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez důkladného posouzení úvěruschopnosti působí absolutní neplatnost smlouvy s účinky ex tunc (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).17. V daném případě žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 17159422 ze dne 21. 8. 2023 nedoložila. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl již dne 21. 8. 2023 žalovanému částku 2 000 Kč (celkem pak 20 000 Kč) na jeho bankovní účet. Z důvodu nedoložení smlouvy musí soud nahlížet na věc tak, jako by smlouva nikdy nevznikla. Žalovaný je proto povinen vrátit dluh žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.) Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek původním věřitelem (§ 1879 o. z.).18. I z tvrzení žalobkyně vyplývá, že původní věřitel jednal se žalovaným jako spotřebitelem o sjednání spotřebitelského úvěru. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že původní věřitel (poskytovatel) v rámci předsmluvního jednání posuzoval úvěruschopnost žalovaného. A v daném případě bylo zjištěno, že žalovanému jako spotřebiteli byla poskytnuta peněžitá částka i přesto, že zde mohly existovat důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splácet.19. Toto posouzení je rozhodné pro určení splatnosti dluhu. Při zohlednění výše uvedeného dospěl soud k závěru, že v daném případě není žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit dlužnou částku ihned bez zbytečného odkladu na výzvu věřitele, ale v době odpovídající jeho možnostem. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním ve vztahu k obecnému § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).20. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 980 Kč, přičemž tato částka představuje 83,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za k plnění podle a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.