23 C 292/2025-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 9 800 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 9 800 Kč za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 723 Kč s odůvodněním, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 15. 11. 2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně sjednaného úroku ve výši 40,00 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, jistina úvěru byla splatná ke dni ukončení smlouvy nejpozději do jednoho měsíce, kdy byl věřitelem vyzván k úhradě. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, bankovního účtu, e-mailové adresy a stvrdil, že se seznámil se zněním úvěrové smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 15. 11. 2023 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách nehradil, dostal se do prodlení s úhradou dluhu, a proto mu žalobce oznámil dopisem (zesplatněním spotřebitelského úvěru) ze dne 17. 5. 2024 zesplatnění úvěru ke dni 17. 5. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 8 000 Kč, na úroku částku 2 800 Kč a na smluvní pokutě částku 2 723 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2023, z potvrzení o provedené platbě ve výši 7 000 Kč ze dne 15. 11. 2023, z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 5. 2024, z kopie občanského průkazu žalovaného, z potvrzení o příchozí platbě ze dne 7. 9. 2023, 6. 10. 2023, 7. 11. 2023, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 včetně podacího lístku ze dne 14. 6. 2025 a ze sdělení obch. spol. , právnická osoba, . ze dne 9. 9. 2025 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. , č. účtu, za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 (č. l. 22-23 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:Na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . byla poukázána dne 15. 11. 2023 platba ve výši 7 000 Kč pod variabilním symbolem VS , var. symbol, z bankovního účtu obch. spol. , Jméno žalobkyně, . č. ú. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2025. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 14. 6. 2025 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalovaného, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednajícího žalovaného směřující k určitému právnímu jednání.4. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného (smlouva o úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaný skutečně s žalobcem úvěrovou smlouvu uzavřel. Žalobce neprokázal žádné ze svých tvrzení uváděných v žalobě, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že byla ověřena totožnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, žalobce vyplatil žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaný tyto finanční prostředky převzal a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponoval. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 7 000 Kč, která představovala vyčerpanou jistinu úvěru, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 7 000 Kč představující poukázané peněžní prostředky spolu s úrokem z prodlení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 28. 6. 2025 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 27. 6. 2025), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. V části smluvní pokuty a v části příslušenství, tj. úroku ve výši 2 800 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč za dobu od 21. 5. 2024 do 27. 6. 2025, z částky 2 800 Kč za dobu od 28. 6. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 28. 6. 2025 do zaplacení, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.13. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.