108 C 375/2025-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně v souladu se zákonným požadavkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Od žalovaného získala informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, o jeho pravidelných měsíčních výdajích, o jeho čistých měsíčních příjmech. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“, interní registry historie klienta, registry NRKI a BRKI. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Následně žalobkyně vycházela z informací, které na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, částkou , částka, dne , datum, . Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, na úhradu svých závazků nezaplatil ničeho. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny, smluvního úroku ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.2. Dne , datum, je datováno vyhotovení smlouvy o revolvingového úvěru č. , hodnota, , v níž žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěrového rámce , částka, . Listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány. Dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku , částka, , jak má soud za prokázáno z přehledu bankovních transakcí a sdělení , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně kalkulovala s výší příjmu žalovaného , částka, s tím, že sám žalovaný uvedl výši příjmu , částka, . Dále kalkulovala s výdaji na bydlení ve výši , částka, a výší ostatních zbytných výdajů , částka, .3. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , žalovaný se zavázal jej vrátit spolu se sjednanými úroky formou měsíčních splátek. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje vymezení smluvních práv a povinností a také identifikační údaje žalovaného, avšak neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Žalobní tvrzení a předložené důkazy však jasně svědčí o úmyslu žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru. Kontraktační kroky žalobkyně nepochybně směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru, tj. vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je prokázáno, že žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, poskytla. Od žalobkyně proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalovanému poskytla odbornou péči vynaložila. Ani tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. Z provedeného dokazování je zřejmé, že měla-li žalobkyně nějaké informace o žalovaném, jednalo se pouze o informace o jeho příjmech, nikoliv o faktických životních výdajích žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Takového poučení se dostane pouze a jedině účastníku, který se k nařízenému jednání dostaví. Samotná pasivita žalovaného, který byl v průběhu celého řízení nečinný, nemůže být vykládána tak, že proti nároku žalobkyně ničeho nenamítá, či jej dokonce činí nesporným. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení její žaloby a neunesla jej. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože uzavření smlouvy nebylo v řízení prokázáno, je nepochybné, že žalobkyně vedla kontraktační proces směřující k uzavření smlouvy o úvěru a finanční prostředky žalovanému poskytla. Sama žalobkyně tvrdí, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena. Soud proto považuje za nutné na žalobkyni vztáhnout úpravu předsmluvních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a ze skutečnosti, že své předsmluvní povinnosti nesplnila, vyvodit zákonné důsledky v podobě absence nároku na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný z této částky ničeho nevrátil. Částka ve výši , částka, představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše uvedené zamítnuta.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.