108 C 390/2025-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně v souladu se zákonným požadavkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nahlédla do databází NRKI a BRKI, centrálního rejstříku exekucí, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. Od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se žalovaným, jeho příjmy a výdaje, případně vycházela z předložených výpisů z účtu žalovaného a jeho výplatních pásek. Ověřila si výši čistého příjmu žalovaného , částka, měsíčně. V souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyně dne , datum, vyplatila žalovanému částku , částka, převodem na účet žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, na úhradu svých závazků nezaplatil ničeho. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny, smluvního úroku ve výši , částka, a poplatků. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.2. Dne , datum, je datováno vyhotovení smlouvy o revolvingového úvěru č. , hodnota, , v níž žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěrového rámce , částka, . Listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a listiny označené „, Anonymizováno, “ má soud za prokázáno, že žalobkyně evidovala, že žalovaný je , Anonymizováno, , žije , Anonymizováno, , má ověřenou výši čistého příjmu , částka, , výdaje na bydlení ve výši , částka, , další nezbytné výdaje ve výši , částka, a zbytné výdaje ve výši , částka, . Z přehledu bankovních transakcí a sdělení , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že , datum, zaslal žalobkyně žalovanému částku , částka, .3. Žalobkyně opírala svůj žalobní nárok o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku , částka, . Uzavření smlouvy mezi účastníky nebylo v řízení prokázáno. Předložená písemná podoba smlouvy neobsahuje žádný projev vůle žalovaného a nebylo prokázáno, že k uzavření smlouvy došlo jiným způsobem. Prokázaný kontraktační proces účastníků však jednoznačně směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je prokázáno, že žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, poskytla. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně snad tuto částku zaslala žalovanému omylem. Od žalobkyně jako poskytovatele úvěru proto lze s ohledem na výše uvedené důvodně požadovat, aby prokázala, že dříve, než tyto finanční prostředky žalovanému poskytla výše uvedenou odbornou péči vynaložila. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. Pouhá lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech není vynaložením odborné péče. I kdyby soud považoval na základě interního dokumentu žalobkyně za prokázané, že získala relevantní informace o příjmech žalovaného, tvrzené výdaje představují nepravděpodobně nízkou částku na bydlení a nezbytné výdaje samostatně žijící osoby. Výše takto tvrzených výdajů žalovaného nebyla v řízení žádným způsobem prokázána. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně získala relevantní údaje o nutných životních výdajích žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěrový limit v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků nezaplatil ničeho. , adresa, Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly.