112 C 210/2025-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 057,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 118,75 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2025 prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 9 100 Kč a možností postupného čerpání. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů MV ČR a vycházela z příjmů a výdajů z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek a informací získaných od žalovaného (počet členů domácnosti, příjmy, výdaje). Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet částka 9 100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu úrokem ve výši 0,98 % denně z nesplacené jistiny a s poplatkem za tranší úvěr ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný na jistinu uhradil pouze 7,26 Kč, a protože se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně dne 9. 6. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 9 092,74 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 176,14 Kč, smluvní úrok ve výši 10 669,59 Kč a dále žalobkyně požaduje dle smluvních ujednání úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení za dobu od 10. 3. 2025 do 6. 8. 2025 ve výši 118,75 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků, tj. z částky 9 268,88 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznání jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný potvrdil, že s žalobkyní uzavřel smlouvu, obdržel částku 9 100 Kč a zcela ji nevrátil. Smlouvu sjednával za pomoci svého syna přes telefon, on sám se v tom nevyzná. V té době pobíral invalidní důchod ve výši 14 500 Kč a sociální dávky ve výši 4 900 Kč, společně v domácnosti se ním bydleli 2 již dospělí synové, z toho jeden z nich měl příjem, ale pak také přišel o práci a druhý příjem neměl. Žalovaný platil hypotéku ve výši 13 500 Kč a inkaso činilo 5 100 Kč. Splácel zápůjčky a úvěry u společností Provident, , právnická osoba, a Klik. Při sjednávání smlouvy nic žalobkyni nedokládal, ani bankovní výpis, ani potvrzení o výši důchodu nebo o sociálních dávkách a dluzích. Pouze vypsal údaje o celkové výši příjmů a výdajů.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2025 sjednána smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to formou čerpání až do výše 9 100 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně s tím, že se jednalo o bezúčelový úvěr se sjednanou úrokovou sazbou 0,983 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla podepsána žalovaným poté, co proběhlo ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . dle tohoto jeho bankovního účtu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami (zjištěno z listin o ověření bankovní identity). Součástí smlouvy o úvěru byla příloha obsahující předpis denních splátek úvěru ve výši 90,24 Kč a to do 24. 1. 2025 do 18. 7. 2026.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na výše uvedený účet žalovaného dne 23. 1. 2025 částku 9 100 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný má dispoziční právo k běžnému účtu č. , č. účtu, a na tento účet byla dne 23. 1. 2025 připsána částka 9 100 Kč pod uvedeným variabilním symbolem.5. Z listiny označené jako Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a tento příjem činil částku 18 460 Kč.6. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti dne 23. 1. 2025, vycházela přitom z toho, že s žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti se 3 příjmy, jeho výdaje na půjčky činí 12 000 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 5 100 Kč, další nezbytné výdaje 1 500 Kč, další zbytné výdaje 1 500 Kč, ověřený měsíční příjem činí 18 460 Kč (uvedený spotřebitelem 18 500 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 11 703,333 Kč tak činí disponibilní příjem žalovaného 2 700 Kč.7. Z výzvy k úhradě ze dne 8. 10. 2025 zaslané žalovanému 10. 10. 2025 (dle potvrzení o podání k doručení) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 20 710,24 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 1. 2025 do tří dnů.8. Z ostatních důkazů předložených žalobkyní (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti, oznámení o prodlení) soud s ohledem na závěry níže uvedené nečiní žádná skutková zjištění.9. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 9 100 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se poskytnuté částky vrátit spolu s úroky a poplatky, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 7,26 Kč a žalovaný v řízení netvrdil žádné další platby.10. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto její tvrzení nebylo nijak prokázáno. Ke zjištění příjmů žalovaného předložila pouze výpis o posouzení ze svého interního systému, nijak neautorizovaný žalovaným.11. Tvrzený příjem (ve výši cca 18 500 Kč měsíčně) nebyl doložen, výdaje taktéž nebyly doloženy, žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které však nijak neověřila. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Ohledně této lustrace nebyly soudu předloženy žádné důkazy. Soud poukazuje na to, co uvedl žalovaný, tedy že jeho příjem představoval invalidní důchod a sociální dávky a kromě uvedených výdajů na bydlení ve výši 5 100 Kč (inkaso), splácel také hypotéku ve výši 13 500 Kč a kromě toho měl závazky u jiných společností (sám uvedl v částce 12 000 Kč), avšak nebylo zjištěno, o jaké konkrétní závazky se jedná a jak dlouho bude splátkové zatížení žalovaného trvat. Navíc, pokud byly v úvěrové smlouvě sjednány splátky úvěru ve výši 90,24 Kč denně, což činí cca 2 707 Kč měsíčně, nelze učinit závěr, že příjem žalovaného byl spolu s jeho dalšími výdaji na bydlení, na půjčky a na zajištění nezbytných výdajů dostatečný ke splácení úvěru. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o potřebě navrhnout důkazy ve vztahu k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného způsobem tvrzeným v žalobě, když toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje zásadně u jednání.12. S ohledem na výše uvedené je možno učinit závěr, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu,