115 C 14/2026-15 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 457 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 18. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr navýšený o úrok ve výši 1 457 Kč ve lhůtě do 28. 4. 2025. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud neuhradil ničeho na poskytnutý úvěr. Dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, avšak pokud by soud tuto skutečnost neměl za prokázanou, pak žalobkyně navrhuje posouzení žalobního nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/19963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do jeho datové schránky dne 16. 2. 2026. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, na kterou byla pod pořadovým číslem , hodnota, v rámci seznamu postoupených pohledávek postoupena žalovaná pohledávka.b) Z dopisu ze dne 14. 9. 2025 bylo zjištěno, že společnost Zaplo Finanace s. r. o. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.c) Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 18. 2. 2025 společnost , právnická osoba, a žalovaný, předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 30denní lhůtě ode dne jeho poskytnutí. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný podepsal smlouvu za pomocí prostředků komunikace na dálku – uvedením verifikačního kódu. Žalovaný uvedl bydliště na adrese , adresa, .d) Ze sdělení AirBank a. s. ze dne 9. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .e) Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný zaslal na tento bankovní účet dne 18. 2. 2025 tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč a následně téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč.f) Z dopisu ze dne 14. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 18. 9. 2025 zástupkyně žalobkyně zaslala poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného dle Smlouvy.5. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného z právního titulu Smlouvy částku 10 000 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud neuhradil, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni této částky jakožto dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ČR k tomuto zákonnému ustanovení uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www.nsoud.cz). Žalovaný byl v řízení pasivní, soudu není známa jeho aktuální finanční situace, proto soud není schopen učinit úvahu o jeho schopnosti splácet dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 10 000 Kč vznikne až v okamžiku, kdy žalovaný tuto částku v soudem stanovené lhůtě neuhradí. V době rozhodování soudu nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení neexistuje, tudíž nelze o něm (do budoucna) rozhodnout.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit procesně úspěšnější žalobkyni na nákladech řízení částku 1 450 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 79 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 % předmětu řízen