115 C 5/2026-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 963 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 933 Kč za dobu od 14. 6. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 12. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 15 400 Kč dvěma převody na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, – dne 12. 1. 2025 byla žalovanému zaslána částka 14 000 Kč a dne 22. 1. 2025 částka 1 400 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 1 620 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, avšak pokud by soud tuto skutečnost neměl za prokázanou, pak žalobkyně navrhuje posouzení žalobního nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/19963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do jeho vlastních rukou dne 9. 2. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, na kterou byla pod pořadovým číslem , hodnota, v rámci seznamu postoupených pohledávek postoupena žalovaná pohledávka.b) Z dopisu ze dne 19. 7. 2025 bylo zjištěno, že společnost Zaplo Finanace s. r. o. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.c) Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 12. 1. 2025 společnost , právnická osoba, a žalovaný, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 14 000 Kč, přičemž úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný podepsal smlouvu za pomocí prostředků komunikace na dálku – uvedením verifikačního kódu. Žalovaný uvedl bydliště na adrese , adresa, .d) Ze sdělení ČSOB a. s. ze dne 20. 10. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .e) Z výpisů z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 12. 1. 2025 částku 14 000 Kč a dne 22. 1. 2025 částku 1 400 Kč, variabilním symbolem obou transakcí je číslo Smlouvy.f) Z dopisu ze dne 19. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Z potvrzení od společnosti , adresa, pošta bylo zjištěno, že dne 23. 7. 2025 zástupkyně žalobkyně zaslala adresu žalovaného dle Smlouvy poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na.5. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému z titulu Smlouvy převodem na jeho bankovní účet částku celkem 15 400 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného z právního titulu Smlouvy částku 15 400 Kč (dvěma výše specifikovanými bankovními převody), na kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud uhradil částku 1 620 Kč, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 13 780 Kč jakožto dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ČR k tomuto zákonnému ustanovení uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www.nsoud.cz). Žalovaný byl v řízení pasivní, soudu není známa jeho aktuální finanční situace, proto soud není schopen učinit úvahu o jeho schopnosti splácet dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 13 780 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z této částky vznikne až v okamžiku, kdy žalovaný tuto částku v soudem stanovené lhůtě neuhradí. V době rozhodování soudu nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení neexistuje, tudíž nelze o něm (do budoucna) rozhodnout.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit procesně úspěšnější žalobkyni na nákladech řízení částku 1 380 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v