15 C 76/2024-74 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána přípisem žalované ze dne 11. 6. 2024 podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce tvrdil, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro nemoc z povolání, nikoliv pro obecné onemocnění, proto je podaná výpověď neplatná.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce pracoval jako horník - prachoměřič a lékařským posudkem ze dne 5. 6. 2024 bylo rozhodnuto, že je nezpůsobilý výkonu dosavadní práce pro obecnou nemoc. Krajský úřad , Anonymizováno, kraje tento lékařský posudek potvrdil, proto žalovaná dala žalobci výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce.3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované nejprve jako horník, dělník od roku 2008. V roce 2019 byl převeden na práci horníka-prachoměřiče pro vertebrogenní algický syndrom (nesporná tvrzení účastníků). Dne 5. 6. 2024 vydala , právnická osoba, , oddělení pracovně lékařských služeb, lékařský posudek se závěrem, že žalobce nesmí dále konat dosavadní práci pro obecné onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemoci z povolání nebo pracovního úrazu. Rozhodnutím Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje ze dne 24. 7. 2024 byl uvedený lékařský posudek potvrzen (srov. lékařský posudek ze dne 5. 6. 2024 a rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje ze dne 24. 7. 2024. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství, který vypracoval , tituly před jménem, , právnická osoba, , a z následného výslechu tohoto znalce bylo v řízení prokázáno, že žalobce je nezpůsobilý k výkonu práce horníka-prachoměřiče, důvodem je obecná nemoc – atopická dermatitida. Znalec vysvětlil, z jakých důvodů toto onemocnění kůže u žalobce nelze posoudit jako nemoc z povolání. U žalobce jde o celoživotní kožní onemocnění – atopickou dermatitidu, která je nejčastějším projevem atopie – dědičných sklonů k alergii. Tato choroba byla u žalobce zjištěna již v kojeneckém věku a s výkonem práce nikterak nesouvisí. Ačkoliv byl žalobce déle než jeden rok v dočasné pracovní neschopnosti, tedy mimo pracovní prostředí, došlo k výraznému zhoršení této nemoci, které vedlo až k uznání invalidity druhého stupně. Znalec u žalobce nenalezl ani žádnou jinou nemoc z povolání, která je uvedena v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Uhlokopskou pneumokoniózou žalobce netrpí. Znalec se podrobně zabýval lékařskými zprávami Fakultní nemocnice v , adresa, ze dne 7. 11. 2025, která popisuje výsledky CT vyšetření hrudníku žalobce a dospěl k závěru, že tento nález je téměř shodný s nálezem, který znalec rozebral ve znaleckém posudku. Šlo o nález ze dne 5. 6. 2024, kdy výsledky vyšetření byly v zásadě stejné, k progresi onemocnění nedošlo. Znalec také vysvětlil ukazatele stanovené klasifikací ILO, které musí být splněny, pokud má být uhlokopská pneumokonióza (silikóza) uznána za nemoc z povolání. U žalobce tyto parametry zjištěny nebyly.4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.5. Podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen zákoník práce) může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí, Anonymizováno, příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění).6. Podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.7. Není-li zaměstnanec schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát – jak vyplývá z výše citovaných ustanovení – výpověď z pracovního poměru, buď podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění). I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci, je nutné oba výpovědní důvody odlišovat, protože spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.8. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 a rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1804/2015) není možné takový lékařský posudek (resp. rozhodnutí příslušného správního orgánu o jeho přezkumu) považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud v občanském soudním řízení vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. bez dalšího. Proto při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že z postoje zaměstnance či z jiných důvodů se objeví potřeba objasnit znovu zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků.9. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení otázky, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, bylo v projednávané věci významné zjištění, zda se žalobce stal dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu práce horníka-prachoměřiče v dole pro obecné onemocnění. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, ale těžiště sporu spočívalo v posouzení otázky, zda se jednalo o obecné onemocnění anebo o nemoc z povolání.10. Za těchto okolností soud ustanovil ve věci znalce z oboru zdravotnictví - pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , který znalecký posudek vyhotovil řádně a včas, a jeho závěry obhájil před soudem. Znalec dospěl k závěru, že žalobce netrpí žádnou nemocí z povolání. Znalec přesvědčivě vysvětlil, proč onemocnění kůže u žalobce (atopická dermatitida) není nemocí z povolání, stejně jako podrobně objasnil, proč plicní nález žalobce neodpovídá požadavkům, které na uznání nemocí z povolání stanoví klasifikace ILO. Závěry znalce nebyly v řízení žádným jiným odborným nálezem nebo znaleckým posudkem zpochybněny.11. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 11. 6. 2024 netrpěl nemocí z povolání. Výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce byl naplněn, proto soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalované ze dne 11. 6. 2024 zamítl.12. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce ve sporu neměl úspěch a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.13. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Stát má podle výsledku řízení proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady státu činí celkem 7 200 Kč a sestávají ze znalečného hrazeného z rozpočtu soudu, a to ze znalečného za vypracování znaleckého posudku ze dne 14. 5. 2025 ve výši 5 600 Kč (viz usnesení č. j. 15 C 76/2024-43) a znalečného za výslech znalce u jednání dne 14. 1. 2026 ve výši 1 600 Kč (viz usnesení č. j. 15 C 76/2024-72). Lhůtu splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.