19 C 178/2025-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 491 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 991 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení a úhrady částky 2 373,78 Kč na kapitalizovaném úroku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6. 8. 2023 smlouvu o úvěru Cofidis Pay č. 33027527, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 11 měsíčních splátkách po 1 595 Kč počínaje dnem 15. 9. 2023; poslední splátka se tak stala splatnou dne 15. 7. 2024. Žalovaný je dle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit částku 20 864,78 Kč sestávající z jistiny ve výši 15 991 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 2 373,78 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se opakovaně nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33027527, výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 9. 1. 2025, potvrzení o podání ze dne 13. 1. 2025 a zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že mezi účastníky (prostřednictvím obchodníka – , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to s částí účelovou a neúčelovou, s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 595 Kč. Roční úroková sazba činila 19,48 %. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025, podanou dne 13. 1. 2025 k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení celkové částky 20 864,78 Kč.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 150 000 Kč. Žalovaný z této částky vyčerpal celkem 15 991 Kč, a to účelově (na koupi zboží), neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení žalobkyně v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud jde o zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, z této se podává, že předložil jediný doklad, a to občanský průkaz. Žalobkyně vycházela toliko z tvrzení samotného žalovaného, totiž, že jeho výdaji jsou splátky (blíže neoznačených) úvěrů ve výši 1 500 Kč měsíčně; nebyl označen zdroj příjmů žalovaného, jeho výše ani jiné nezbytné výdaje. Rozdíl příjmů a výdajů byl konstatován ve výši – 1 500 Kč, úvěrová splátka 1 594,72 Kč měsíčně; závěr zněl, že po provedené analýze je klient shledán úvěruschopným. V řízení však nebyly předloženy (ani označeny) žádné listiny, žádná potvrzení o skutečném ověření bonity žalovaného, jeho příjmů, jeho nutných, nezbytných a skutečných výdajů (jako jsou příkladmo náklady na bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání apod.). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 15 991 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.