19 C 320/2025-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 18. 6. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 31 614 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 20. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 14. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. 487264008, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč; žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru s čerpala úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 10. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení dne 20. 10. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a dále ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 714 Kč a dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 900 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Původní věřitel poskytl žalované úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu 4407524. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 15. 3. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili (právní zástupce žalobkyně po předchozí omluvě), nikdo z nich včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o úvěru č. 487264008 ze dne 14. 6. 2024, dodatků č. 1 - 3 ke smlouvě o úvěru č. 487264008 ze dne 15. 6., 16. 7. a 14. 8. 2024, výpisu z běžného účtu, výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 10. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 15. 3. 2025 a zprávy ČSOB, a.s. ze dne 25. 9. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru původně na částku 16 000 Kč, přičemž následně došlo dodatkem k navýšení poskytnuté částky na 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů. Roční úroková sazba činila 279,83 %, dodatky byla následně měněna. Na účet vedený pro žalovanou jako majitele a jediného disponenta byla připsána částka 16 000 a 9 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení celkové částky 42 011 Kč.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 14. 6. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve znění pozdějších dodatků ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná tuto částku vyčerpala, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 25 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.