21 C 116/2026-33 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18.437,84 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru N fois EC č. 91615645, kterou měli účastníci uzavřít dne 15. 7. 2023. Tvrdila, že žalované poskytla úvěr, který se zavázala žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak pro prodlení s úhradou dlužné částky byla žalovaná vyzvána k zaplacení a následně žalobkyně od smlouvy odstoupila. Pohledávku považovala za splatnou ke dni 14. 9. 2024. Uplatněná částka měla sestávat z jistiny 17.515,76 Kč, pojistného 922,08 Kč a smluvního úroku z jistiny 1.929,79 Kč; dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 17.515,76 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, v návrhu vyčíslený sazbou 12,75 % ročně, a náhradu nákladů řízení. Tvrdila též, že před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 14. 11. 2025. K odůvodnění platnosti a vymahatelnosti nároku žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Uvedla, že vycházela z údajů o příjmu žalované ve výši 18.000 Kč měsíčně a že sjednaná splátka představovala pouze 3,10 % tohoto příjmu. Dovozovala proto, že žalovaná byla schopna úvěr splácet. V následném doplnění tvrzení a důkazů žalobkyně na výzvu soudu dále rozvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované nevycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, nýbrž tyto údaje konfrontovala s výstupy z interních i externích registrů a databází a s vlastním analytickým modelem. Žalobkyně dále doplnila tvrzení k samotnému čerpání a splácení úvěru. Uvedla, že žalované poskytla celkem 24.690 Kč, z toho 4.690 Kč jako účelové čerpání na účet obchodníka , právnická osoba, . a 20.000 Kč jako neúčelovou část úvěru dne 7. 9. 2023. Současně tvrdila, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 15.369 Kč v sedmi splátkách, které byly započteny na jistinu ve výši 7.174,24 Kč, smluvní úrok 3.323,75 Kč, pojistné 971,01 Kč a smluvní poplatky 3.900 Kč. Na základě těchto tvrzení žalobkyně setrvala na žalobě v plném rozsahu.2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-Times č. 91615645 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, resp. úvěrový limit 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. První čerpání úvěru bylo sjednáno na úhradu zaplacení kupní ceny za zboží (Xiaomi redmi note 12) ve výši 4 690 Kč. Žalovaná se zavázala tuto část úvěru splatit v 10 splátkách po 566 Kč měsíčně (celková splatná částka bez platby na pojistné činila 5 420 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48 %.3. Z odstoupení od smlouvy ze dne 2. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně přistoupila k odstoupení od úvěrové smlouvy č. 91615645 a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.4. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 14. 11. 2025 a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu.5. Z protokolu o vyhodnocení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované a že podle tvrzení žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou o svém příjmu ve výši 18 000 Kč měsíčně a výdajích na bydlení ve výši 8 500 Kč měsíčně (nájem); ověřila žalovanou v registru SOLUS a po zhodnocení rozdílu mezi příjmy a výdaji a výší měsíční splátky dovodila, že žalovaná byla schopna úvěr splácet.6. Z výstupu z bankovní aplikace žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně tvrdila poskytnutí úvěru žalované v celkové výši 24.690 Kč. Podle doplnění žalobkyně se mělo jednat jednak o účelové čerpání ve výši 4.690 Kč na účet obchodníka, jednak o neúčelové čerpání ve výši 20.000 Kč, poskytnuté dne 7. 9. 2023.7. Z údajů o subjektu DPH včetně zveřejněných bankovních účtů obchodníka soud zjistil, že účet č. , č. účtu, , na který mělo být poukázáno účelové čerpání ve výši 4.690 Kč, žalobkyně označila jako účet společnosti , právnická osoba, ., provozovatele sítě obchodů Datart.8. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).11. V dané věci bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z údajů o příjmech a výdajích sdělených žalovanou. Zda a jakým způsobem byly tvrzené příjmy a výdaje žalované ověřeny, žalobkyně nedoložila. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit jen formálním založením interního záznamu nebo odkazem na existenci automatizovaného modelu, aniž by bylo zřejmé, jaká konkrétní data byla do hodnocení zahrnuta a jaký závěr z nich bylo možno ve vztahu ke konkrétní spotřebitelce učinit.12. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto smlouva neplatná, k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.13. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.15. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.16. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.18. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.19. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 9 321 Kč (vyplaceno celkem 24 690 Kč a vráceno 15 369 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.20. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení za dobu prodlení, tj. od tvrzené splatnosti do zaplacení.21. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.22. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).23. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka/spotřebitele (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat s