21 C 18/2026-51 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se v podané žalobě domáhala po žalované zaplacení dlužné částky vzniklé z revolvingového spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7408109757, uzavřené dne 12. 8. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy byl sjednán úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr opakovaně až do výše nevyčerpaného zůstatku rámce a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednané úroky, poplatky a případné sankce. Pravidelná měsíční splátka byla stanovena ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, splatná vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu celkem vyčerpala částku 61 300 Kč, a to převodem finančních prostředků na svůj bankovní účet, konkrétně dne 12. 8. 2024 částku 60 000 Kč a dne 17. 10. 2024 částku 1 300 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 12 299 Kč prostřednictvím jednotlivých splátek v období od září 2024 do března 2025, které byly započítávány na úroky, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře.2. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná přestala úvěr řádně a včas splácet, dostala se do prodlení se splácením alespoň dvou splátek, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr ke dni 10. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 60 654,40 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 58 924,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Současně se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 550,89 Kč, dále úroku z jistiny ve výši 25,9 % ročně od 14. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1 547,95 Kč, tak i úroku z prodlení od 14. 10. 2025 do zaplacení z částky 60 654,40 Kč.3. V žalobě žalobkyně rovněž obsáhle popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, kdy uvedla, že její bonitu posuzovala prostřednictvím výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS), kontrolou údajů v registrech a databázích a prostřednictvím interních statistických a scoringových modelů. Tvrdila, že při uzavírání smlouvy postupovala přiměřeně, odborně a v souladu s právními předpisy, a že žalovanou shledala schopnou úvěr splácet.4. V doplnění žaloby žalobkyně na výzvu soudu blíže konkretizovala způsob a výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že pro výpočet MLS vycházela z příjmů a výdajů žalované, přičemž si vyžádala výpis z bankovního účtu za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024. Z tohoto výpisu zjistila pravidelné příjmy žalované ve výši 13 273 Kč měsíčně, odpovídající rentě deklarované ve smlouvě, a současně konstatovala, že žalovaná disponovala finančními prostředky ve výši nejméně 80 000 Kč, které však do výpočtu MLS nezahrnula. Popsala rovněž strukturu výdajů žalované, včetně výdajů na stravu, domácnost, léky a další položky, a uvedla, že část výdajů byla realizována hotovostně prostřednictvím výběrů z bankomatu. Do výpočtu MLS zahrnula též zjištěné závazky žalované u jiných věřitelů, konkrétně měsíční splátky ve výši 1 667 Kč.5. Současně žalobkyně v doplnění žaloby upřesnila, že před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nebyly zjištěny žádné závazky po splatnosti a záznamy byly vyhodnoceny pozitivně. Na základě těchto zjištění, výše úvěru a výše měsíční splátky žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dále podrobně specifikovala jednotlivé úhrady provedené žalovanou, jejich data a výše, a popsala způsob čerpání úvěru převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalované, přičemž zopakovala, že celkově bylo žalované vyplaceno 61 300 Kč.6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.7. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7408109757 ze dne 12. 8. 2024 Flexibilní půjčka soud zjistil, že mezi účastníky byl založen smluvní vztah spotřebitelského úvěru, jehož součástí byly i úvěrové podmínky. Sjednán byl revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše nevyčerpaného zůstatku rámce. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a hradit úroky, poplatky a případné sankce. Pravidelná měsíční splátka byla stanovena ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smluvní dokumentace byly úvěrové podmínky. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že má příjem ve výši 13 200 Kč (zdroj hlavního příjmu: rentiér), příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, výdaje na bydlení 15 000 Kč, ostatní výdaje 8 000 Kč. Smlouvu žalovaná podepsala elektronicky číselným kódem 394790.8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu celkem načerpala částku 61 300 Kč a že na úvěr uhradila celkem 12 299 Kč.9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky. Z připojeného podacího archu , právnická osoba, soud zjistil, že tato výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou.10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla před zahájením soudního řízení vyzvána zástupcem žalobkyně k dobrovolné úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání v případě neplnění. Z podacího archu soud zjistil, že i tato výzva byla žalované odeslána.11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024 soud zjistil, že žalované v uvedeném období plynuly pravidelné příjmy ve výši 13 273 Kč měsíčně, odpovídající příjmu deklarovanému ve smlouvě, a že v měsíci červnu 2024 činila suma příjmů na účtu částku 94 968 Kč a suma výdajů částku minus 95 410,73 Kč. V měsíci květnu pak suma příjmů na účtu žalované činila 84 550 Kč, zůstatek činil 2 515,37 Kč. A suma výdajů činila minus 84 343,54 Kč, zůstatek činil 2 308,62 Kč.12. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované rovněž v registrech SOLUS, CEE a ISIR, přičemž nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ani probíhající insolvenční řízení. Vycházela z příjmů sdělených žalovanou ve výši 13 200 Kč měsíčně, příjmů domácnosti 26 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti 23 000 Kč. Ze zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaná byla v registru evidována, její závazky byly hodnoceny pozitivně a nebyly zjištěny závazky po splatnosti.13. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 12. 8. 2024 byla na účet žalovaného převedena částka 60 000 Kč a dne 17. 10. 2024 částka 1 300 Kč, tedy že žalobkyně žalované skutečně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 61 300 Kč.14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).18. A posouzení úvěruschopnosti žalované provedené žalobkyní nepovažoval za dostatečně důkladné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoli žalobkyně v doplnění žaloby popsala, z jakých podkladů vycházela, a doložila, že si vyžádala výpis z bankovního účtu žalované za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024, provedené posouzení zůstalo převážně formální a neumožňovalo učinit spolehlivý závěr o schopnosti žalované úvěr řádně splácet po celou dobu trvání závazku. Žalobkyně vycházela toliko z dvouměsíční historie bankovního účtu a z příjmů deklarovaných žalovanou, aniž by jejich stabilitu a dlouhodobost ověřila