21 C 22/2026-29 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžité pohledávky v celkové výši 17 733,26 Kč vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 453943001, kterou dne 26. 1. 2025 uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, , a která na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný nejpozději dne 5. 5. 2025, přičemž žalovaná se zavázala uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 5 948 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila a dostala se do prodlení. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla původním věřitelem posouzena úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr v obchodních podmínkách dostupných na internetových stránkách původního věřitele prohlásila, že není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám, nenachází se v exekuci ani insolvenci, není v tíživé finanční situaci a není si vědoma evidence v databázích dlužníků. Současně byla informována a souhlasila s tím, že věřitel je oprávněn před uzavřením smlouvy využít informace z dlužnických registrů, zejména SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel podle tvrzení žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně dostupných databází a rejstříků, konkrétně ISIR, CEE, CRKI a EUCB, a vycházel rovněž z údajů a dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě těchto skutečností neshledal důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit a žádosti o úvěr vyhověl.2. Žalobkyně dále upřesnila, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila dne 26. 2. 2025 částku 600 Kč, která byla započtena na jistinu, a po postoupení pohledávky uhradila dne 28. 9. 2025 částku 214,74 Kč rovněž na jistinu. V návaznosti na zjištění, že platba ve výši 600 Kč nebyla z důvodu administrativní chyby zohledněna při podání žaloby, žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 600 Kč včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení z této částky, a v tomto rozsahu již na projednání nároku netrvala. Současně žalobkyně upravila žalobní petit a nadále se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 17 133,26 Kč s příslušenstvím, představující zbytek nesplacené jistiny a smluvního úroku po zohlednění provedených úhrad, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, žalobkyně uplatnila alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu vyplacené jistiny úvěru.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.5. Podle listiny označené jako smlouva o úvěru č. 453943001 uzavřela žalovaná dne 26. 1. 2025 smlouvu, ve které se poskytovatel úvěru , právnická osoba, zavázal vyplatit žalované na účet uvedený ve smlouvě částku 12 000 Kč. V případě, že úvěr bude splacen do 30 dnů, nebude úročen. Účet a totožnost žalované byla ověřena platbou původního věřitele ve výši 0,01 Kč na účet žalované dne 26. 1. 2025 (výpis z běžného účtu). Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele a údaje o poskytovateli úvěru. Smlouvu žalovaná podepsala potvrzovacím kódem zaslaným žalované na telefonní číslo.6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě soud zjistil, že poskytovatel úvěru poskytl žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 26. 1. 2025. Uvedené potvrdila i , právnická osoba, . dne 27. 2. 2026 (čl. 14). Žalovaná na úvěr zaplatila dne 26. 2. 2025 částku 600 Kč. Podle tvrzení žalobkyně zaplatila žalovaná celkem 814,74 Kč.7. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu upomínkami původního věřitele (výzva k úhradě ze dne 2. 4. 2025, poslední možnost dohody na úhradě ze dne 5. 5. 2025)8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku č. 1 a ze seznamu pohledávek soud uzavřel, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., se stala věřitelkou uplatněné pohledávky původně náležející společnosti , právnická osoba, O postoupení pohledávky byla žalovaná informována původním věřitelem v dopise ze dne 14. 9. 2025.9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 9. 2025 soud vzal za prokázané, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou písemně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).12. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.15. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.17. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.18. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.19. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.20. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.21. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 11 185,26 Kč (vyplaceno celkem 12 000 Kč a vráceno 814,74 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.22. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši za dobu prodlení od 6. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vzni