21 C 28/2026-27 – Okresní soud v Karviné

1. Podle žaloby a jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 5. 2. 2024 prostřednictvím internetových stránek www.tando.cz s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Pohledávku z této smlouvy žalobkyně nabyla postupně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 6. 2025 mezi , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., a následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní. Žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba požádala o úvěr elektronicky, vyplnila registrační formulář, poskytla osobní údaje, doklad totožnosti a podklady k posouzení své úvěruschopnosti a uzavření smlouvy potvrdila zadáním pětimístného SMS kódu zaslaného na její telefonní číslo. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 18237 jí byla dne 5. 2. 2024 poskytnuta částka 12 000 Kč bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s povinností hradit měsíčně úrok vždy nejpozději k 6. dni v měsíci, přičemž jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neplnila své platební povinnosti, dostala se do prodlení a po opakovaných upomínkách byl úvěr ke dni 6. 6. 2024 zesplatněn, takže od 7. 6. 2024 byla žalovaná v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 16 800 Kč, sestávajících z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši 4 800 Kč, dále zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po splatnosti a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 7. 6. 2024 do 20. 7. 2025, která měla činit 4 908 Kč. Pro případ, že by nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl shledán důvodným, žalobkyně uplatnila alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající částce 12 000 Kč, která byla žalované poukázána na bankovní účet. Současně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované na základě jí sdělených údajů, prohlášení o pravidelném příjmu a schopnosti úvěr splatit, dále lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a výpočtem poměru příjmů a výdajů s ponecháním minimální rezervy, přičemž na základě těchto postupů nebyly shledány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalované. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná ke dni podání žaloby ani ke dni doplnění žaloby na úvěr neuhradila žádnou částku.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 18237 soud zjistil, že dne 5. 2. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a splácet úrok vždy k 6. dni v měsíci, přičemž jistinu byla oprávněna splatit kdykoli během trvání smluvního vztahu. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webového rozhraní poskytovatele úvěru a žalovaná smlouvu podepsala zadáním jednorázového SMS kódu 08208. Součástí smluvní dokumentace byl souhlas se zpracováním osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru i obchodní podmínky. Součástí smluvní dokumentace bylo rovněž ujednání o zesplatnění úvěru při prodlení a ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Totožnost žalované byla ověřena kopií občanského průkazu č. 215 160 136 a scanem rodného listu.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. 18237 soud zjistil, že žalovaná uvedla v žádosti své osobní údaje, dále uvedla, že je invalidní důchodce s měsíčním příjmem 18 998 Kč a výdaji 10 000 Kč měsíčně.5. Z bankovních výpisů a transakčních dokladů soud zjistil, že žalovaná byla majitelem účtu č. , č. účtu, . Ze sdělení ČSOB ze dne 3. 3. 2026 soud zjistil, že na tento účet žalované byla v období únor 2024 až červen 2026 poukázána částka 12 000 Kč.6. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 18237 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k plnění svých povinností a že poskytovatel úvěru , právnická osoba, oznámil žalované, že dne 6. 6. 2024 došlo k zesplatnění celé pohledávky pro prodlení žalované.7. Ze smluv o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka původně vzniklá právnímu předchůdci žalobkyně , právnická osoba, ., byla postupně postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, . (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025), a následně na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., která je tak aktivně věcně legitimována (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou, že pohledávku ze smlouvy postoupil žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy a potvrzení o podání ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výzvě ze dne 20. 7. 2025.9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).13. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku novému věřiteli, který následně pohledávku postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.18. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.19. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to,