21 C 299/2025-61 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně , právnická osoba, ., se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 19 680,48 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 680,48 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení od téhož dne do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 4. 6. 2014 Smlouvu o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet, na jejímž základě pro něj vedla běžný účet číslo , Anonymizováno, . Téhož dne byla mezi stranami uzavřena také Smlouva o povoleném debetu, jíž byl žalovanému poskytnut možnost přečerpání peněžních prostředků do výše 18 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky, Oznámení o úrokových sazbách a další podmínky. Řízení se týkalo pohledávky z tohoto úvěrového vztahu. Žalobkyně ve svém návrhu uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů (včetně registrů SOLUS), insolvenčního rejstříku, interních databází a dalších dostupných údajů o klientovi. Na základě provedeného hodnocení žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Podle tvrzení žalobkyně se žalovaný následně dostal do nepovoleného debetu, přičemž sazba nepovoleného debetu činila podle oznámení o úrokových sazbách 25 % p. a. Žalobkyně však uplatnila úrok pouze ve výši 12 % p. a. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 27. 2. 2025. Na to navazovalo oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, doručené žalovanému dne 20. 3. 2025, na jehož základě byl konečný záporný zůstatek běžného účtu ve výši −19 680,48 Kč ke dni 19. 3. 2025 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo 784428611177/0100. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku dne 15. 5. 2025 s výzvou k dobrovolnému plnění do 22. 5. 2025, avšak žalovaný dluh neuhradil. Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že žalovaný posledně čerpal úvěrový rámec dne 22. 7. 2024 ve výši 18 901 Kč. Žalobkyně se proto domáhala, aby jí byla celá dlužná částka přiznána; a pro případ, že by soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, požadovala přiznání částky představující bezdůvodné obohacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud tyto dílčí skutečnosti:4. Ze smlouvy o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet ze dne 4. 6. 2014 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. 866128570237/0100.5. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 4. 6. 2014 soud zjistil, že žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet na uvedeném účtu do výše 18 000 Kč. Účastníci uzavřeli tuto smlouvu společně dne 4. 6. 2014.6. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru – povolený debet ze dne 4. 6. 2014 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace o podmínkách úvěru, výši úroků a poplatků.7. Z dodatku ke smlouvě o zřízení a vedení IDEAL konta ze dne 11. 6. 2007 soud zjistil, že žalobkyně se v minulosti zavázala poskytnout žalovanému povolený debet „Start“ do výše 10 000 Kč na účtu vedeném na čísle 866128570237/0100. Smluvní podmínky byly upraveny ve všeobecných obchodních podmínkách a podmínkách pro IDEAL konto.8. Ze smlouvy o zřízení a vedení IDEAL konta soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dne 2. 12. 2004 žalovanému účet spořícího charakteru – IDEAL konto č. účtu , č. účtu, , včetně vydání platební karty.9. Z listiny označené jako „Žádost – smlouva o vydání a používání platební karty“ soud zjistil, že žalovaný dne 2. 12. 2004 požádal o vydání platební karty k účtu a souhlasil s podmínkami jejího používání.10. Z odstoupení od smlouvy ze dne 27. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení účtu pro porušení smluvních povinností žalovaného.11. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla v tomto dopise, že běžný účet žalovaného byl zrušen ke dni 20. 3. 2025 a konečný záporný zůstatek ve výši –19 680,48 Kč byl převeden na zvláštní účet pohledávek č. 784428611177/0100.12. Z periodického výpisu ze dne 19. 3. 2025 soud zjistil, že počáteční zůstatek za sledované období (27. 2. – 19. 3. 2025) činil –19 201,29 Kč a že dne 19. 3. 2025 byla celková částka ve výši 19 680,48 Kč, označená jako „převod dluhu – zvláštní účet“, na základě čehož činil konečný zůstatek na účtu 0 Kč ke dni 27. 2. 2025.13. Z oznámení o úrokových sazbách soud zjistil, že sazba nepovoleného debetu činila 25 % ročně, přičemž žalobkyně v žalobě uplatnila pouze úrok ve výši 12 % ročně.14. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 26 062,85 Kč z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. 784428611177 uzavřené dne 11. 6. 2007 ve lhůtě do 22. 5. 2025.15. Z podacího archu ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že předžalobní upomínka byla téhož dne předána do poštovní přepravy zástupcem žalobkyně.16. Z předložených periodických výpisů z účtu č. 866128570237/0100, vedeného žalobkyní pro žalovaného, soud zjistil průběh pohybů na účtu v období od 27. 7. 2024 do 19. 3. 2025, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr naposledy ve výši 18 000 Kč dne 22. 7. 2024.17. Dále bylo z periodických výpisů z účtu č. 866128570237/0100 zjištěno, že v období od 1. 8. 2024 do 4. 12. 2024 byly na účet žalovaného opakovaně připisovány platby od osoby , jméno FO, , a to ve výši 347,41 Kč dne 1. 8. 2024, 377,25 Kč dne 1. 9. 2024, 377,23 Kč dne 1. 10. 2024, 377,23 Kč dne 1. 11. 2024 a 278,27 Kč dne 4. 12. 2024, tj. celkem 1 757,39 Kč.18. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé.19. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně jako banka zřídila a vedla na základě žádosti žalovaného bankovní účet č. 866128570237/0100 od 2. 12. 2004. V průběhu trvání smluvního vztahu se podmínky vedení účtu měnily. Naposledy účastníci uzavřeli k tomuto účtu dne 4. 6. 2014 tzv. balíček MůjÚčet. Tím byla podle soudu mezi nimi uzavřena nová smlouva o zřízení a vedení účtu ve smyslu nového občanského zákoníku, tj. § 2662 a § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Dále bylo zjištěno, že mezi sebou účastníci uzavřeli dne 4. 6. 2014 smlouvu o povoleném debetu do výše 18 000 Kč.20. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.21. Žalovaný naposledy provedl platbu z účtu dne 22. 7. 2024 ve výši 18 000 Kč, aniž na účtu byl dostatek peněžních prostředků, k čemuž byl podle smlouvy oprávněn. Po zrušení účtu se pak žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky 19 680,48 Kč.22. Smlouvu o povoleném debetu z 4. 6. 2016 pak soud hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť k opakovanému čerpání/poskytnutí spotřebitelského úvěru došlo v červenci 2024. Soud se tedy z úřední povinnosti zabýval tím, zda byla při poskytnutí úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, zda a jak byly ověřeny jeho majetkové poměry a jeho schopnost budoucí dluh splácet. Žalobkyně ani po poučení soudu žádné rozhodné skutečnosti neuvedla ani neoznačila žádné důkazy. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla vůbec žalobkyní hodnocena. Soud tak považuje smlouvu za absolutně neplatnou (§ 9 zákona č. 145/2010 Sb.) Žalobkyně má proto z absolutně neplatné smlouvy nárok na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).23. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 16 242,61 Kč, tedy čerpané jistiny bez bankovních poplatků, úroků a pojistného, po odečtení přijatých plateb na účtu (tj. 18 000 Kč – 1 757,39 Kč).24. V souladu s platnou právní právní úpravou účinnou ke dni čerpání úvěru (22. 7. 2024) a pro žalovaného jako spotřebitele příznivější (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.), pak soud určil sám splatnost dlužné částky, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.25. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).26. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 939 Kč, přičemž tato částka představuje 37,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v č