21 C 3/2026-45 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že dne 13. 6. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 6315983803, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1.000 Kč a platit sjednaný úrok a poplatky dle sazebníku žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj závazek splácet úvěr řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splátkami a nereagoval ani na upomínky a mimosoudní výzvy k úhradě dlužných částek. Proto žalobkyně dne 12. 1. 2025 využila svého smluvního oprávnění a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Současně uvedla, že po zesplatnění úvěru byla dlužná částka dále úročena smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že při uzavírání smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného individuálně, zejména prostřednictvím údajů poskytnutých žalovaným, údajů z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a interních databází. Tvrdila, že nezjistila žádnou skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, a odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí dlužil částku 19.940,30 Kč na jistině, částku 2.117,70 Kč na poplatcích, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2.688,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.479,54 Kč a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z částky 19.940,30 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení.2. Ve vyjádření k výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřovala příjmové a majetkové poměry žalovaného prostřednictvím údajů z jeho účtu, databází CBCB, insolvenčního rejstříku a interních evidencí. Akceptovala jeho průměrný měsíční příjem ve výši 9.627 Kč, zohlednila jeho životní náklady a existující úvěrové zatížení a dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na základě smlouvy postupně čerpal finanční prostředky v celkové výši 79.817 Kč a na úvěr uhradil splátky v celkové výši 96.353,12 Kč, a to na jistinu, úroky, úroky z prodlení a poplatky.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní, ze kterých zjistil tyto skutečnosti:4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., uzavřela se žalovaným dne 13. 6. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 6315983803, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % sjednaného úvěrového limitu, tj. 1.000 Kč měsíčně, vždy do 20. dne v měsíci. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 16,90 % p.a. a s povinností hradit poplatky dle sazebníku žalobkyně. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ceník.5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 1. 4. 2015 na dobu určitou a má příjem ve výši 11 000 Kč měsíčně. Výslovně je uvedeno, že příjem doložen nebyl. Měsíční platby domácnosti (splátky úvěrů, splátky jiných bank a další splátky byly uvedeny ve výši 0 Kč).6. Z listiny týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že žalovaný , Jméno žalovaného, podal dne 13. 6. 2017 prostřednictvím pobočkové sítě žádost o úvěr k účtu č. , č. účtu, . V žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 11.000 Kč, přičemž banka tento údaj ověřila podle příchozích transakcí na účet vedený u , právnická osoba, a akceptovala průměrný měsíční příjem ve výši 9.627 Kč. Z výpisů z účtu banka dovodila, že uvedená částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného v období předcházejícím podání žádosti.Banka dále ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím insolvenčního rejstříku, databáze CBCB a interních evidencí klientů. Zjistila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním řízení, nevykazoval negativní splátkovou morálku a nebyly u něj evidovány žádné relevantní negativní informace, zejména záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekucích ani skutečnosti související s AML pravidly.7. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje i splátky jiných úvěrů ve výši 0 Kč. Banka však na základě údajů poskytnutých žalovaným, interních informací, statistických údajů a normativních nákladů na bydlení stanovila jeho životní náklady částkou 5.660 Kč. Současně z údajů CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl již existující revolvingový úvěr mimo , právnická osoba, s limitem 10.000 Kč a orientační měsíční splátkou 392 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 1.000 Kč, takže celkové splátkové zatížení žalovaného bylo bankou stanoveno částkou 1.392 Kč měsíčně. Banka uzavřela, že příjem žalovaného byl dostatečný k úhradě splátek i životních nákladů, neboť po odečtení splátkového zatížení mu zůstávala částka 8.235 Kč k pokrytí životních výdajů.8. Z předložených výpisů z účtu za období březen až květen 2017 vyplynulo, že žalovaný disponoval pravidelným příjmem tvořeným zejména mzdou od zaměstnavatele , právnická osoba, S.R.O. ve výši přibližně 9.603 Kč až 9.640 Kč měsíčně a dále platbami od Úřadu práce ČR ve výši 610 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy tak činily přibližně 10.213 Kč až 10.250 Kč. [9. Ve výpisu za období od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2017 byl evidován počáteční zůstatek 2.217,19 Kč, příchozí platby v celkové výši 10.250,01 Kč a odchozí platby v celkové výši 12.586,21 Kč, přičemž konečný zůstatek účtu činil mínus 119,01 Kč. Převážnou část výdajů tvořily výběry hotovosti z bankomatů a opakované karetní platby v obchodních provozovnách, zejména , právnická osoba, , adresa, , , právnická osoba, , Kaufland a Potraviny Salmex.10. Ve výpisu za období od 1. 4. 2017 do 30. 4. 2017 byl evidován počáteční zůstatek mínus 119,01 Kč, příchozí platby v celkové výši 10.213,01 Kč a odchozí platby ve výši 7.540,79 Kč. Konečný zůstatek účtu činil 2.553,21 Kč. I v tomto období převažovaly mezi výdaji výběry hotovosti a běžné spotřební výdaje hrazené platební kartou.11. Ve výpisu za období od 1. 5. 2017 do 31. 5. 2017 byl evidován počáteční zůstatek 2.553,21 Kč, příchozí platby v celkové výši 10.250,02 Kč a odchozí platby v celkové výši 9.205,80 Kč. Konečný zůstatek účtu činil 3.597,43 Kč. Také v tomto období byly zaznamenány pravidelné příjmy ze mzdy a z Úřadu práce ČR a běžné spotřební výdaje spočívající zejména ve výběrech hotovosti, nákupech potravin a drobných karetních transakcích.12. Z výpisu z úvěrového účtu a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na základě předmětné smlouvy postupně čerpal peněžní prostředky v celkové výši 79.817 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 96.353,12 Kč.13. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalovanému pohledávku představovanou jistinou ve výši 19.940,30 Kč, poplatky ve výši 2.117,70 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2.688,80 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.479,54 Kč.14. Z upomínek a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalovaný neplnil svůj závazek splácet úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně proto dne 12. 1. 2025 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. (Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 11. 12. 2024, výzva ze dne 12. 1. 2025)15. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2025 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před zahájením řízení vyzvala k úhradě dluhu prostřednictvím svého zástupce.16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval platební morálku žalovaného v dostupných registrech a ověřil i příjmy žalovaného. Z posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že banka uzavřela, že příjem žalovaného byl dostatečný k úhradě spláte