21 C 5/2026-35 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.078,45 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 25. 5. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . Tvrdila, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním limitem 20.000 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal částku 17.726 Kč určenou k úhradě kupní ceny zboží u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1.752 Kč, svou smluvní povinnost však neplnil a neuhradil ani první splátku splatnou dne 15. 6. 2023. Věřitel proto od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 1. 10. 2023 a celý dluh zesplatnil. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025. Nárok sestával z dlužné jistiny, poplatků, smluvních pokut a úroků z úvěru do dne odstoupení od smlouvy. V následném doplnění skutkových tvrzení žalobkyně uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho totožnosti, kontrolou registru neplatných dokladů, interním vyhodnocením klientských dat a prověřením v registru SOLUS. Současně vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, podle nichž činil jeho čistý měsíční příjem 24.000 Kč a další měsíční splátky úvěrů 12.000 Kč. Původní věřitel proto dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobkyně rovněž tvrdila, že žalovaný na úvěr neuhradil žádné plnění ani po odstoupení od smlouvy.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33022101 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s počátečním úvěrovým limitem 20.000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 17.726 Kč určenou k úhradě kupní ceny zboží u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 11 měsíčních splátkách po 1.752 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci při sjednané úrokové sazbě 19,48 % ročně. Součástí smluvní dokumentace byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofidis Pay, informační dokument o pojistném produktu – pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, všeobecné pojistné podmínky a sazebník).4. Z rozkladu splátek a záznamu o odchozí platbě soud zjistil, že dne 26. 5. 2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . uhrazena částka 17.726 Kč na účet společnosti , právnická osoba, ., jako úhrada kupní ceny zboží pořízeného žalovaným, a že žalovaný další čerpání úvěru neprovedl.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, údajů sdělených žalovaným a záznamu o prověření v registru SOLUS soud zjistil, že před uzavřením smlouvy společnost , právnická osoba, . ověřovala totožnost žalovaného, jeho bonitu a schopnost splácet úvěr, přičemž žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 24.000 Kč, nulové náklady na bydlení a další měsíční splátky úvěrů ve výši 12.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu č. 215545105.6. Z rozkladu splátek a odstoupení od smlouvy ze dne 1. 9. 2023 a podacího archu ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru, dostal se do prodlení se splátkami splatnými dne 15. 6. 2023, 15. 7. 2023 a 15. 8. 2023, a že společnost , právnická osoba, . proto v dopise ze dne 1. 9. 2023 od smlouvy odstoupila.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 28. 5. 2025 a že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.8. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 a sledování zásilky (PoštaOnline) ze dne 13. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictví svého zástupce k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.12. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval platební morálku žalovaného v dostupných registrech SOLUS. Ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z trvzení žalovaného. Tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak ověřeny. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.14. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.15. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.17. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.18. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.19. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.20. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.21. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 17 726 Kč (vyplaceno celkem 17 726 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.22. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 15 % ročně z částky 17 726 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení.23. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.24. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).25. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalovaného). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení)