21 C 52/2026-37 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne 30. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 295.770 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , a dne 12. 7. 2017 další smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . U prvního úvěru byly finanční prostředky převážně použity ke konsolidaci dřívějších závazků žalované vůči společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., přičemž zbývající část prostředků byla převedena na účet žalované. Druhý úvěr byl žalované vyplacen převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala oba úvěry splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky a poplatky.2. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením obou úvěrových smluv posoudil úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou o jejích příjmových, majetkových, pracovních a osobních poměrech. Po vyhodnocení těchto informací dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěry splácet. U druhého úvěru žalobkyně tvrdila též prověření prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalované.3. K prvnímu úvěru žalobkyně tvrdila, že žalovaná na splátkách a poplatcích uhradila celkem 466.123,58 Kč, a k druhému úvěru částku 180.528 Kč. Přesto podle tvrzení žalobkyně žalovaná přestala své smluvní povinnosti plnit řádně a včas, ačkoliv byla opakovaně písemně vyzývána k nápravě. V důsledku porušování splátkového kalendáře právní předchůdce žalobkyně oba úvěry zesplatnil, a to první úvěr ke dni 2. 7. 2025 a druhý úvěr ke dni 28. 6. 2025. Žalovaná byla o zesplatnění vyrozuměna písemnými výzvami obsahujícími zároveň požadavek na úhradu celého dluhu včetně příslušenství, avšak dlužné částky neuhradila.4. Pohledávky z obou úvěrových smluv byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 s účinností od 1. 10. 2025 postoupeny žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. Ke dni postoupení činila pohledávka z prvního úvěru celkem 113.214,82 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 105.080,19 Kč, úroků z úvěru ve výši 3.058,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.021,03 Kč a poplatků ve výši 2.055 Kč. Pohledávka z druhého úvěru činila celkem 79.991,58 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 74.442,80 Kč, úroků z úvěru ve výši 2.141,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.307,68 Kč a poplatků ve výši 1.100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že po postoupení pohledávek žalovaná neuhradila ničeho.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne 30. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 295.770 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Část úvěru ve výši 284 643 Kč byla použita na konsolidaci dluhů, a to čerpaného prostřednictvím kreditní karty u , právnická osoba, (102 900 Kč), a dále závazku u , právnická osoba, . (181 743 Kč), přičemž zbývající prostředky byly převedeny na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 108 měsíčních splátkách po 4.709 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2016.7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2017 soud zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva na jejímž základě byl žalované poskytnut další spotřebitelský úvěr ve výši 150.000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2017 a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že částka 150.000 Kč byla dne 12. 7. 2017 převedena na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 109 měsíčních splátkách po 2.202 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 8. 2017. Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, .8. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že banka při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z údajů získaných při zpracování žádosti o úvěrový produkt, zejména z údajů o výši příjmů žalované 9 695 Kč a výdajů 0 Kč. Na základě těchto údajů banka dospěla k závěru, že žalovaná je schopna sjednaný úvěr splácet. Současně soud zjistil, že banka před uzavřením této smlouvy evidovala účel úvěru spočívající převážně v konsolidaci předchozích závazků žalované.9. Ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne 12. 7. 2017 soud zjistil, že žádost byla poskytnuta přes bankomat v rámci tzv. kreditní linky. Linka byla napočtena na základě příjmu z na účtu žalované u banky, příjem byl stanoven na 20 393 Kč. Po vyhodnocení údajů banka dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr ve sjednaných splátkách splácet.10. Z obratové historie úvěrových účtů a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na první úvěr postupně hradila splátky jistiny, úroků a poplatků v období od srpna 2016 do května 2025, přičemž celková výše plateb činila 466.123,58 Kč. Na druhý úvěr žalovaná hradila splátky v období od srpna 2017 do května 2025 v celkové výši 180.528 Kč.11. Z posledních výzev k úhradě ze dne 31. 5. 2025 a 27. 5. 2025 a z oznámení o okamžité splatnosti ze dne 2. 7. 2025 a 28. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná přestala úvěry řádně splácet, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně oba úvěry zesplatnil, první ke dni 2. 7. 2025 a druhý ke dni 28. 6. 2025, a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávky z obou úvěrových smluv byly s účinností od 1. 10. 2025 postoupeny žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., přičemž žalovaná byla o postoupení vyrozuměna.13. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek z obou úvěrových smluv v dodatečné lhůtě před podáním žaloby.14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Současně se jednalo o smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že banka vycházela z údajů a podkladů poskytnutých žalovanou a vyhodnocením pohybů na účtu žalované. Žalobkyně však nijak neprokázala, zda příjmy a výdaje byly skutečně ověřeny. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.19. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná poskytnutou jistinu u obou úvěrů již splatila. Žalobkyni tak nárok na vrácení bezdůvodného obohacení nevznikl a žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu.20. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 7 516 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 9 400 Kč.21. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 884 Kč.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství k