21 C 65/2026-42 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ze spotřebitelského úvěru, který žalovanému původně poskytla společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČO , IČO, . Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 4. 2023 Smlouvu o půjčce č. 2304599378, na jejímž základě mu poskytla zápůjčku ve výši 80 000 Kč. Úvěr byl podle tvrzení žalobkyně téhož dne, tedy 5. 4. 2023, vyčerpán ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 028 Kč, a to včetně sjednaného úroku; úroková sazba byla sjednána jako neměnná ve výši 17,9 % ročně, žalobkyně však v řízení uplatnila smluvní úrok pouze ve výši 12 % ročně. Součástí smluvního vztahu měly být také rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb, všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků.2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, a proto jej banka písemně vyzvala k nápravě a poskytla mu lhůtu alespoň 30 dnů. Jelikož prodlení žalovaného mělo trvat, banka přistoupila k zesplatnění celého úvěru s účinností ke dni 17. 3. 2025. K tomuto dni tak měla být splatná celá zbývající dlužná částka. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025, s účinností ke dni 24. 10. 2025; v seznamu postoupených pohledávek měla být vedena pod pořadovým číslem 54. Žalovanému mělo být postoupení oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka podle tvrzení žalobkyně celkem 74 505,44 Kč bez kompletního příslušenství.3. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 66 583,30 Kč, sestávající z jistiny ve výši 66 084,30 Kč a poplatků ve výši 499 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 303,56 Kč splatného ke dni 17. 3. 2025 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 618,58 Kč rovněž splatného ke dni 17. 3. 2025. Nadto se domáhala zaplacení smluvního úroku 12 % ročně z částky 66 084,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 66 583,30 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr celkem uhradil 32 069,17 Kč, přičemž po postoupení pohledávky žalobkyni již na dluh nebylo uhrazeno ničeho. Před zahájením řízení byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou, která mu měla být doporučeně odeslána dne 12. 1. 2026.4. V řízení žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů získaných od žalovaného, interních systémových záznamů, údajů z registrů a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Podle doplnění žaloby byly započtené příjmy žalovaného vyhodnoceny ve výši 73 800 Kč a jeho zohledněné výdaje ve výši 28 000 Kč, z čehož banka dovodila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud žalovanému uložil povinnost požadované částky zaplatit.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.6. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z těchto listin soud učinil následující skutková zjištění:7. Ze smlouvy o půjčce č. 2304599378, resp. návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace tohoto návrhu, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , IČO , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným, dne 5. 4. 2023. Ve smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Ze smlouvy se dále podává, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 028 Kč, přičemž splátky měly být hrazeny inkasem z účtu žalovaného. Ve smlouvě byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 17,9 % ročně.8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, výpisů z úvěrového účtu a přehledu zůstatků a transakční historie soud zjistil, že banka dne 5. 4. 2023 poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a to čerpáním ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Soud má proto za prokázané, že úvěr nebyl sjednán pouze formálně, nýbrž že peněžní prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty.9. Z týchž výpisů a přehledů soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr plnil pouze částečně. Z předloženého přehledu plateb se podává, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 32 069,17 Kč. Jednotlivé úhrady byly prováděny v období od 5. 5. 2023 do 5. 8. 2024, přičemž se jednalo o platby v různé výši, nikoli o pravidelné měsíční splátky v plné sjednané výši 2 028 Kč.10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru s účinností ke dni 17. 3. 2025. Z této listiny se podává, že důvodem zesplatnění bylo prodlení žalovaného se splácením úvěru.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávka banky za žalovaným z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 24. 10. 2025. V seznamu postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným uvedena pod pořadovým číslem 54. Z této listiny se dále podává, že ke dni postoupení byla pohledávka evidována ve výši 74 505,44 Kč. Z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že úplata za postoupení pohledávek byla uhrazena. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k uplatnění pohledávky v tomto řízení.12. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno v dopise ze dne 29. 10. 2025 doporučenou zásilkou podanou dne 30. 10. 2025.13. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet požadovaný spotřebitelský úvěr. Z této listiny se podává, že banka vycházela z údajů získaných od žalovaného, z údajů ze svých interních zdrojů a z lustrací v dostupných registrech. Podle protokolu byly započtené příjmy žalovaného vyhodnoceny částkou 73 800 Kč a jeho zohledněné výdaje částkou 28 000 Kč, zahrnující zejména výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši 15 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Z těchto údajů banka dovodila, že žalovaný je schopen úvěr ve výši 80 000 Kč splácet.14. Soud má dále za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/34, potvrzení o zaplacení a seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka z uvedené smlouvy byla ze společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2025, s účinností ke dni 24. 10. 2025.15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2026 a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně před zahájením soudního řízení vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla podle předloženého dokladu odeslána doporučeně dne 12. 1. 2026. Z jejího obsahu se podává, že žalobkyně žalovaného seznámila se skutkovým základem uplatněného nároku a vyzvala jej k dobrovolnému splnění dluhu. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby učinila vůči žalovanému předžalobní výzvu.16. Na základě provedeného dokazování listinami soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 05.04.2023 platně uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta spotřebitelská zápůjčka ve výši 80.000 Kč, kterou žalovaný téhož dne čerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku, avšak své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, přičemž na pohledávku uhradil pouze částku 32.069,17 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2025 s účinností ke dni 24.10.2025 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.17. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví (§ 561 odst. 1 o. z.).18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného