ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2026:21.C.67.2026.1 Datum: 2026-05-25 Předmět: 10 796 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb. bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
O co šlo: 10 796 Kč s příslušenstvím (§ 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , se po žalované domáhala zaplacení částky původně ve výši 10.796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 16. 7. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 13. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9952127001, na jejímž základě poskytl žalované bezhotovostně na účet č. , č. účtu, částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet, avšak dostala se do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a proto byl úvěr upomínkou ze dne 15. 7. 2025 zesplatněn, přičemž žalovaná se dostala do prodlení dne 16. 7. 2025.2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila dne 13. 3. 2025 částku 800 Kč, dne 18. 3. 2025 částku 500 Kč a dne 28. 3. 2025 částku 900 Kč, celkem tedy 2.200 Kč, z čehož byla částka 500 Kč započtena na jistinu a částka 1.700 Kč na smluvní úrok. Dále žalovaná dne 13. 8. 2025 uhradila částku 1.000 Kč, která byla započtena na jistinu, avšak tato úhrada nebyla v žalobě původně zohledněna z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do částky 1.000 Kč s příslušenstvím a nadále se domáhala zaplacení částky 9.796 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2025 do zaplacení.3. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou, jejího prohlášení dle obchodních podmínek a lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dalších databázích. Současně uvedla, že nedisponuje další dokumentací vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným ze smlouvy o úvěru, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce poskytnuté žalované na její bankovní účet.4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání bylo řízení částečně zastaveno podle § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9952127001 uzavřené dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , uzavřela prostřednictvím internetové stránky www.kimbi.cz. smlouvu se žalovanou. Ve smlouvě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná po vyplnění registračního formuláře a výběru parametrů úvěru obdržela na své telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód, jehož zadáním do zákaznického účtu měla vyjádřit souhlas s návrhem smlouvy. Součástí smluvní dokumentace byly obchodní podmínky předchůdce žalobkyně.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 13. 2. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem 9952127000 odeslána částka 10.000 Kč. Ze sdělení banky v dopise ze dne 12. 3. 2026 soud zjistil, že majitelem tohoto účtu byla žalovaná a částka 10 000 Kč byla na účet připsána dne 13. 2. 2025 od ZaploFinance.8. Z tvrzení žalobkyně o procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl před uzavřením smlouvy prověřovat úvěruschopnost žalované prostřednictvím elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do veřejně dostupných rejstříků a databází, zejména ISIR, CEE, dále podle tvrzení žalobkyně také SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB a na základě úvěrové historie. Žalobkyně současně uvedla, že právní předchůdce vycházel rovněž z údajů a prohlášení poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích. Soud však zároveň zjistil, že žalobkyně nedisponuje listinnými doklady, které měla žalovaná původnímu věřiteli předkládat k prokázání úvěruschopnosti, ani dokumentací o konkrétním výsledku lustrací v uvedených databázích a o vyhodnocení tvrzených příjmů a výdajů žalované.9. Z upomínky ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dluhu a současně ji informoval o zesplatnění celého úvěru ke dni této upomínky.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a dodatku č. 1 ke smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalobkyní dne 12.12.2024 smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla žalobkyni postoupena i pohledávka ze smlouvy č. č. 9952127001.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou, že pohledávka byla žalobkyni postoupena podle smlouvy o postoupení pohledávek ez dne 12. 12. 2024, a to pohledávky za žalovanou: číslo smlouvy 7810 ve výši 12 281,85 Kč.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podání ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před zahájením řízení, přičemž tato výzva měla být žalované odeslána dne 15. 8. 2025.13. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).16. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).18. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.19. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou.20. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).21. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.22. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.23. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.24. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.25. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestl